čeljabinský incident

První otevřené střetnutí československých dobrovolníků v Rusku, postupujících roku 1918 po evakuaci Ukrajiny východním směrem ve vlacích po Transsibiřské magistrále, se sovětskou mocí, které vedlo k válce → československých legií v Rusku s Rudou armádou.

Na nádraží v západosibiřském Čeljabinsku, důležitém železničním uzlu, z vlaku s rakousko-uherskými zajatci maďarské národnosti některý z vojáků vyhodil 14. 5. 1918 kus železné traverzy na dobrovolníka 6. československého střeleckého pluku Hanáckého, který na peróně konal strážní službu. Železo ho těžce zranilo. „Čechoslováci“, jak si dobrovolníci už říkali, zastavili zajatecký transport, podléhající sovětskému velení, donutili zajatce, aby vystoupili, a na místě probodli údajného pachatele.

Vlastní náhodný incident svědčil pouze o oboustranné nacionální nevraživosti, nicméně jeho následky byly dalekosáhlé. Když místní sovět při vyšetřování incidentu vsadil do vazby československou stráž konající samosoud, oddíly 3. a 6. československého střeleckého pluku obsadily 17. 5. 1918 železniční stanici i město. Odzbrojily posádku rudoarmějců a zabavily zbraně z místního arzenálu.

Později byl incident dočasně smírně urovnán a po železnici ještě projely některé zajatecké i československé transporty. Ovšem napětí mezi Čechoslováky a sovětskou mocí, jež krystalizovalo od jara 1918 z ideově politických a mezinárodně-politických důvodů, událost prohloubila a vytvořila předpoklad k československo-sovětskému nepřátelství. Za požadavek odzbrojení československých dobrovolníků, prosazovaným lidovým komisařem války Lvem Trockým i lidovým komisařem národností Josifem Stalinem, se po čeljabinském incidentu postavila sovětská vláda. Tím byl dán bezprostřední podnět k protisovětskému – vlastně obrannému – boji tzv. legií se Sověty, tím spíše, že v Čeljabinsku probíhaly předporady sjezdu československých vojenských zástupců.

Literatura

Jaroslav Křížek, Jaroslav Hašek v revolučním Rusku, Praha 1957
; Karel Pichlík – Jaroslav Křížek – Vlastimil Vávra, Červenobílá a rudá, Praha 1967
; Karel Pichlík, Československý odboj 1914–1918 bez legend, Praha 1968
; Jaroslav Křížek, Němci, Lenin a československé legie, Praha 1997.

Martin Kučera