afrikanistika

Vědní obor zahrnující studium africké historie, lingvistiky, etnografie, etnologie, politologie apod. Patří do ní i egyptologie a → arabistika (pro severní Afriku), ale ty díky svým specifičnostem tvoří zvláštní vědní obory. Česká afrikanistika jako vědní obor vznikla poměrně pozdě – až na přelomu 50. a 60. let 20. století.

Zájem o poznávání afrického kontinentu je u nás ovšem mnohem staršího data, sahá až do velmi vzdálené minulosti; je spojen se studiem → bible, hledáním země sv. Jana či říše královny ze Sáby a souvisí také s cestami do Svaté země, které podnikali čeští šlechtici v pozdním → středověku a → raném novověku. V Africe působilo i několik českých odvážlivců, kteří se jako misionáři nebo řemeslníci vydali do této neznámé části světa. Jejich sepsané zážitky pak dlouho poutaly pozornost čtenářů.

Mimořádný zájem o Afriku projevovali od 19. století čeští cestovatelé; výsledky jejich výprav pak byly u nás vřele vítány nejširší veřejností a jejich cestopisy poskytly důležité poznatky o „černém“ světadíle i pozdějším badatelům. V prvé řadě jde o cestovatele Emila Holuba (1847–1902), který podnikl dvě výpravy do jižní Afriky a kromě několika odborných studií vydal také dva cestopisy: Sedm let v Jižní Africe (1880–1881) a Dra Emila Holuba druhá cesta po jižní Africe z Kapského Města do země Mašukulumbů (1890).

V druhé polovině 20. století se proslavila dvojice Jiřího Hanzelky (1920) a Miroslava Zikmunda (1919), která procestovala všechny světadíly a Afriku projela autem od severu k jihu. Tito dva cestovatelé přispěli ke zvýšenému zájmu o celý kontinent nejen svým třídílným cestopisem Afrika snů a skutečností (1953), ale i četnými přednáškami a filmy. Mnozí z cestovatelů se zasloužili také o rozšíření sbírek, uložených především v dnešním → Náprstkově muzeu mimoevropských kultur v Praze.

Od začátku 20. století vzrůstal rovněž zájem o africké umění (výtvarné i hudební), známé tehdy pod pojmem „umění exotické“ nebo „umění přírodních národů“. Jeho poznávání mělo vliv i na moderní tvorbu řady našich výtvarných umělců.

V meziválečném období už docházelo k systematičtějšímu zkoumání orientálních a afrických zemí, a to na půdě Filozofické fakulty → Univerzity Karlovy a → Orientálního ústavu, založeného za tímto účelem v roce 1921. Svou praktickou činnost však ústav zahájil až v roce 1929. Africké lingvistice a historii se začali věnovat někteří arabisté a semitisté: Rudolf Růžička (1878–1957), Alois Musil (1868–1944) a Vladimír Skalička (1909–1991). Po druhé světové válce zájem o Afriku vzrostl, opět díky arabistům – Ivanu Hrbkovi (1923–1993) a Karlu Petráčkovi (1926–1987). Tehdy se také začal zabývat africkými bantuskými jazyky Karel František Růžička (1914–1972), který v roce 1952 vydal první stručnou učebnici svahilštiny.

Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v Orientálním ústavu byl roku 1960 položen základ k moderní afrikanistice jednak zahájením výuky v tomto oboru, jednak aspirantským studiem jednoho lingvisty (jazyky hausa a joruba) Petra Zimy (1934) a dvou historiků – Otakara Hulce (1935) a Milana Kalouse (1937). Brzy se v Orientálním ústavu vytvořilo samostatné oddělení Afriky (1966–1972) v čele s Ivanem Hrbkem, jehož největším úspěchem bylo vydání dvoudílných Dějin Afriky už v roce 1966.

V 60. a 70. letech vyšly učebnice a slovníky svahilštiny a hausštiny od Luboše Kropáčka (1939) a Petra Zimy i další vysoce odborné lingvistické studie. Vzniklo rovněž několik knih o africké literatuře, umění, etnografii a antropologii (od Vladimíra Klímy, Petra Zimy, K. F. Růžičky, Jarmily Ortové, V. Kubici, Olgy Skalníkové, Ericha Herolda, Aloise Wokouna, Josefa Kanderta, Josefa Wolfa a Evžena Strouhala), a bylo přeloženo několik románů, mnoho povídek i poezie.

Vývoj v 70. a 80. letech byl vážně poznamenán tzv. → normalizací, mnozí vědečtí pracovníci museli opustit Filozofickou fakultu UK i Orientální ústav ČSAV, někteří afrikanisté dokonce opustili vlast (Zdeněk Červenka, Ladislav Holý, Milan Kalous, Magdaléna Slavíková-Haunerová a Petr Skalník). Produkce nových členů katedry na Filozofické fakultě a hlavně v nově zřízeném oddělení Afriky Orientálního ústavu (pod vedením Karla Laciny od roku 1978) byla sice hojná, ale podřízená ideologickým požadavkům doby; týkala se výhradně moderních dějin a tzv. národně-osvobozeneckého boje za nezávislost. Dnes je téměř nepoužitelná. Platí to i o knihách Jaroslava Pátka a Václava Opluštila (z tehdejšího Ústavu mezinárodních vztahů). Výjimku tvořily lingvistické studie Karla Petráčka, Zdeňka Poláčka (1944) či literární studie Vladimíra Klímy (1936) a Jarmily Ortové (1918–2001) o anglofonní a frankofonní africké literatuře. Ivan Hrbek v té době působil jako autor a redaktor osmisvazkových Dějin Afriky (General History of Africa, UNESCO), vydávaných pak od počátku 90. let 20. století.

Poslední desetiletí 20. století bylo poznamenáno redukcí počtu českých afrikanistů: Náprstkovo muzeum mělo pouze jednoho a Orientální ústav AV ČR (od roku 2000 po úmrtí arabisty Svetozára Pantůčka, který se zabýval mj. i literaturou Maghribu) dva; proto zde došlo k vytvoření společného oddělení Afriky a Předního východu. V Ústavu Blízkého východu a Afriky Filozofické fakulty Filozofické fakulty UK přednášeli pod vedením prof. Luboše Kropáčka jen dva interní učitelé a několik externistů. Vědecká činnost ovšem pokračovala; došlo k několika mezinárodním setkáním afrikanistů, vyšly Dějiny Jižní Afriky, 1997, Cesta do nebe (jihoafrická mythologie, 2000) a antologie jihoafrických povídek Mamlambo, kouzelný had, 2002 (od Otakara Hulce). Luboš Kropáček přeložil v roce 2001 knihu Johna Iliffeho Afrika a Afričané. Dějiny kontinentu, používanou i pro výuku nových afrikanistů. Jana Jiroušková připravila pro edici o vývoji odívání publikaci Černá Afrika, která vyšla v roce 2003.

Čtyři bývalí pracovníci – afrikanisté Orientálního ústavu AV ČR odešli do diplomatických služeb, jejich vědecká činnost však přetrvává. Zdeněk Poláček publikoval v 90. letech několik lingvistických studií o amharštině a vydal A Concise Sociopolitical Dictionary: English-Amharic (1990); připravený pro tisk má obdobný slovník amharsko-anglický. Vladimíru Klímovi vyšlo po návratu z Ghany několik knih (Bohům patří úlitba /2001/, Afromotivy /2002/ Procházka savanou /antologie povídek, 2003/). Pavel Mikeš dokončil knihu Etiopské bajky a pohádky (2003). Vyšla také antologie zimbabwských povídek Přivolavač deště (Jaroslav Olša a kol.), podobně jako vydání afrických povídek Africká čítanka (2003) pod redakcí Petra Komerse.

Na Fakultě sociálních věd UK vyučuje etnograf a etnolog Josef Kandert, který dříve dlouhá léta pracoval v Náprstkově muzeu; vydal knihy Afrika (1984) a Africké umění (2002). Na Fakultě humanitních studií UK působí lingvista Petr Zima, který publikoval řadu pozoruhodných děl, například Songhay (1997) a Areal and Genetic Factors in Language Classification and Description (2000) a společně s J. Jeníkem a V. Taxem připravil publikaci Dynamics of Systéme: Lexika Difussion, Language Contacts and Creolisation in West Africa, která vyšla v roce 2003 v Praze. Na dalších univerzitách v České republice učí celá řada politologů a sociálních antropologů, kteří se rovněž zabývají africkou problematikou.

V roce 2005 vyškrtlo vedení Orientálního ústavu AV ČR afrikanistiku ze svého vědeckého programu a o rok později nedostala Filozofická fakulta UK akreditaci pro výuku tohoto oboru, takže nemůže přijímat a vychovávat nové adepty afrikanistiky.

Literatura

Jaroslav Oliverius – Petr Vavroušek, In memoriam Karel Petráček (1926–1987), Archív Orientální 56, 1988, s. 159–171
; tíž, Die Biografie von Karel Petráček 1948–1985, tamtéž, s. 257–266
; Otakar Hulec – Miloš Mendel (ed.), Threefold Wisdom. Islam, the Arab World and Africa (Papers in Honour of Ivan Hrbek with Bibliography), Praha 1993
; Jaroslav Černý – Otakar Hulec (ed.), Africana Bohemica. Bibliographia 1918–1988, Praha 1993
; Petr Zemánek (ed.), Studies on Near Eastern Languages and Literatures. Memorial Volume of Karel Petráček, Praha 1996
; Jan Filipský (ed.), Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté, Praha 1999
; Petr Hereit – Otakar Hulec (ed.), Africana Bohemica, II. Bibliographia 1989–2000, Praha 2001
; Luboš Kropáček – Petr Skalník (ed.), Africa 2000 – Forty Years of African Studies in Prague, Praha 2001
; Otakar Hulec (ed.), Bibliografie č. 14 (bibliografie Svetozára Pantůčka, Vladimíra Klímy a Otakara Hulce), Praha 2001.

Otakar Hulec