akcíz

Akcíz byl druh nepřímé → daně většinou vybírané z výroby nebo prodeje potravin ve velkých městech. Slovo akcíz, respektive accise, excise nebo accisa se vyskytuje ve francouzštině, angličtině, italštině a španělštině.

Poprvé se termín objevuje v pramenech k roku 1255 ve švábském Ulmu jako daň, která byla vybírána z prodeje medoviny. Akcíz jako druh nepřímé potravní daně byl rozšířen rovněž v italských státech a ve Francii. Naproti tomu v Holandsku v 16. a 17. století byl akcízem nazýván prodej jistého druhu zboží nepříteli. Ve střední Evropě v 17. století znamenal termín akcíz již jen nepřímou daň uvalenou na městské obyvatelstvo nebo jako daň z obchodu a z nemovitostí.

Pražská městská rada vybírala po staletí z potravin dovážených do města rozličné dávky. Všechna tato ve své podstatě městská → cla byla po sloučení měst pražských v roce 1784 postupně spojena v jedinou dávku, která byla od roku 1816 zvána Pražské městské mýto. Nejdříve, poté co byly městské brány v roce 1785 dvorským dekretem přiděleny vojenskému eráru, směla v nich obec pro sebe vybírat clo pouze z dobytka, vína a piva. Císař František I. povolil dekretem z 28. 3. 1807 pražské obci vybírat nová cla z obilí, luštěnin a vosku. Rozhodnutím z 23. 11. 1815 byly všechny poplatky u bran města sloučeny podle vídeňského vzoru v jedno městské mýto, aby tak byly získány finanční prostředky na umoření dluhů města. Císařským rozhodnutím ze dne 29. 5. 1829 byly zrušeny všechny dávky a poplatky z potravin a místo nich byla zavedena erární Všeobecná daň potravní, k níž byla obci povolena 25 % přirážka. Tak vznikla regulérní potravní daň neboli akcíz, kterou obec v následujících letech paušálně pronajímala spolkům (například společnosti Pražských sládků) a soukromníkům zpravidla na jeden, ale také až tři roky. Dne 29. 10. 1877 byla uzavřena smlouva města se státem o převzetí nájmu potravní daně nejdříve na jeden, posléze na tři roky za roční nájemné 2 996 000 korun, z čehož připadalo na potravní daň 1 815 820 korun, na státní vltavské clo 148 150 korun, na státní mýto cestné 151 590 korun, na obecní přirážky k dani potravní 818 710 korun a na dlažebné 61 730 korun. Správa nájmu potravní daně byla prozatím ponechána dřívějšímu nájemci pod dohledem zvláštní komise a teprve od 1. 1. 1881 byla převzata do správy města. Stalo se tak v den, kdy město obnovilo na tři roky nájem potravní daně v sumě 1 999 842 korun ročně, což se pak dělo zcela pravidelně, ale za nižší nájemné.

Roku 1890 byla výrazně upravena potravní daň ve Vídni (hlavně rozšířena i na předměstí). V souvislosti s tím podala pražská městská rada na základě usnesení sboru obecních starších petici vládě a → říšské radě. Žádala v ní, aby některé komodity denní potřeby (uhlí, dříví, obilí, mouka, máslo, vejce, zelenina) byly vyloučeny z poplatnosti, dále aby u některých komodit byla sazba snížena a aby do potravní čáry byly pojaty také Holešovice jako městská část Praha VII. Tato petice, jež byla v roce 1896 znovu odeslána, stejně jako další přípis ministerstvu financí z roku 1900, aby k úhradě zvýšených chudinských nákladů v důsledku zavedení nového domovského zákona byl výnos c. k. potravní daně celý přenechán obci, nebyly vyslyšeny.

Pražská obec pro administraci potravní daně zaměstnávala před první světovou válkou v ústřední kanceláři a výběrnách 96 úředníků, 77 naddozorců a 150 dozorců. Obyvatelstvo pražských předměstí, přilehlého venkova a cizinci se při každém vstupu do města střetávali s městskými úředníky, kteří vykonávali velmi nepopulární okularní vizitace zavazadel. Potravní čára byla v Praze zrušena v souvislosti se zřízením tzv. Velké Prahy na počátku 20. let 20. století.

Prameny

Výstavní katalog královského hlavního města Prahy. Pavilon číslo 64, Praha 1891
; Katalog pavilonu královského hlavního mšsta Prahy a odborných skupin městských na výstavě Obchodní a živnostenské komory, Praha 1908.

Literatura

Vácslav Vladivoj Tomek, Dějepis města Prahy, sv. I–XII, Praha 1886–1906
; Vojtěch Kraus, Dějiny obecní správy královského hlavního města Prahy v letech 1860–1880, díl I., Praha 1903
; František Ruth, Kronika královské Prahy a obcí sousedních, 5 sv., Praha 1904
; Václav Vojtíšek, O vývoji samosprávy pražských měst, Praha 1927
; Miloš Kratochvíl, O vývoji městské správy pražské od roku 1848, Praha 1936
; Bedřich Mendel, Vývoj řemesel a obchodu v městech pražských, Praha 1947
; Josef Janáček, Dějiny obchodu v předbělohorské Praze, Praha 1955
; Dějiny Prahy II, Od sloučení pražských měst v roce 1784 do současnosti, Praha, Litomyšl 1998
; Marcela Starcová, Proměny zásobování a obchodu v Praze na přelomu 19. a 20. století, Pražský sborník historický 30, 1998, s. 187–209
; Osm století pražské samosprávy. Průvodce výstavou o vývoji pražské městské správy od 13. století do roku 2000, Praha 2000
; Jiří Pešek – Václav Ledvinka, Praha, Praha 2000.

Milan Hlavačka