artistická fakulta

Jedna ze čtyř → fakult, které tvořily základní strukturu středověké → univerzity.

Název artistické fakulty je odvozen od „septem artes liberales“ (sedm → svobodných umění), jimiž jsou: gramatika, → rétorika, dialektika, aritmetika, → geometrie, muzika a astronomie. Umění se dělila ve shodě s antickou tradicí na dvě skupiny: „humanitní“ trivium (gramatika, rétorika, dialektika nebo logika) a „matematické“ quadrivium (aritmetika, → geometrie, astronomie, muzika). Studium na artistické fakultě bylo přípravou ke studiu na ostatních fakultách.

Předchůdkyněmi artistických fakult byly → klášterní a katedrální školy a později, od 11. století, i světská společenství učenců – „artistů“ v rámci nejstarších univerzit (Bologna, Montpellier, Salerno, Paříž). Za samostatnou fakultu byla patrně jako první vyhlášena artistická fakulta na pařížské univerzitě roku 1222. Obsah vyučovaných „umění“ se postupně měnil. Tón udávaly univerzity v Paříži a Oxfordu. V Paříži bylo quadrivium téměř zcela vytěsněno z výuky, z trivia vymizela rétorika. Jednotlivé artistické fakulty se řídily vlastními studijním řádem, i když ho patrně z valné části přebíraly právě od pařížské fakulty. To platí i pro pražskou univerzitu, kde byl ve 14. století → děkan volen na šestiměsíční období, bakalářské zkoušky se konaly o → suchých dnech jednou až dvakrát ročně, magisterské zkoušky jednou ročně v únoru až březnu. Doktorát nebyl v té době artistickou fakultou udílen. Školní rok začínal na sv. Lukáše (18. 10.) a trval 6 až 9 měsíců, hlavní letní prázdniny trvaly 6 týdnů. Studenti museli povinně navštěvovat tři lekce týdně a podrobně se seznámit s předepsanými knihami, především s Aristotelovými spisy.

Pražská artistická fakulta vznikla jako jedna z prvních fakult pražské univerzity, pravděpodobně v létech 1348–1350. Dostatečný prostor pro svou činnost však získala až založením Karlovy koleje roku 1366. Za → husitské revoluce, kdy jinak pražská univerzita přestala de facto existovat, byla artistická fakulta jedinou fakultou, která řádně a v plném rozsahu fungovala. Až do začátku 17. století byla pak výuka na pražské univerzitě v podstatě omezena jen na artistikou fakultu, pro kterou se už v té době používá označení filozofická fakulta. Občas se vyskytly přednášky s lékařskou, právnickou nebo teologickou tématikou.

Od roku 1556 začala v Praze působit druhá vzdělávací instituce, postavená na roveň univerzitní artistické fakultě, totiž jezuitská akademie s filozofickým a teologickým studiem při jezuitské koleji v pražském Klementinu. Po vítězství → rekatolizace došlo v roce 1622 ke spojení jezuitské akademie s univerzitou. Dále pak fungovala už jenom filozofická fakulta v Klementinu. Další jezuitská akademie s filozofickým studiem byla založena v Olomouci v roce 1573 (→ olomoucká univerzita).

Literatura

Liber decanorum facultatis philosophicae Universitatis Pragensis ab anno Christi 1367 usque ad annum 1585, Monumenta historica Universitatis Carolo-Ferdinandae Pragensis I/1, Praha 1830
; Václav Vladivoj Tomek, Děje university pražské, I, Praha 1849
; Hastings Rashdall, The Universities of Europe in the Middle Ages II, Oxford 1936
; Miroslav Boháček, Založení a nejstarší organisace pražské university, Acta Universitatis Carolinae. Historia Universitatis Carolinae Pragensis 6/1, Praha 1965
; František Šmahel, Pražské universitní studentstvo v předrevolučním období 1399–1419, Rozpravy Československé akademie věd, řada společenských věd 77/3, 1967
; František Kavka, Organisace studia na pražské artistické fakultě v době předhusitské, Acta Universitatis Carolinae. Historia Universitatis Carolinae Pragensis 8/1, Praha 1967
; Pavel Spunar, Středověké školství a knihovny, in: týž, (ed.) Kultura středověku. Několik pohledů do středověké kultury, Praha 1972, s. 36–54
; Alan Balfour Cobban, The Medieval Universities. Their Development and Organization, London 1975
; Rainer Christoph Schwinges, Deutsche Universitätsbesucher im 14. und 15. Jahrhundert. Studien zur Sozialgeschichte des Alten Reiches, Stuttgart 1986
; Erich Meuthen, Artesfakultät der alten Kölner Universität, in: Die Kölner Universität im Mittelalter. Geistige Wurzeln und soziale Wirklichkeit, Berlin–New York 1989
; Jeremy I. Catto – Ralph A. Evans, The History of the University of Oxford, II, Oxford 1992
; Alexander Patschovsky, Horst Rabe (hrsg.), Die Universität in Alteuropa, Konstanz 1994
; Michal Svatoš, František Kavka, Josef Petráň, Jan Havránek (ed.), Dějiny Univerzity Karlovy I 1347/48–1622, Praha 1995
; Paul Uiblein, Mittelalterliches Studium an der Wiener Artistenfakultät. Kommentar zu den Acta Facultatis Artium Universitatis Vindobonae 1385–1416, Wien 1995
; Wolfgang Eric Wagner, Universitätsstift und Kollegium in Prag, Wien–Heidelberg–Berlin 1999
; Rainer Christoph Schwinges (hrsg.), Artisten und Philosophen. Wissenschafts- und Wirkungsgeschichte einer Fakultät vom 13. bis zu, 19. Jahrhundert, Basel 1999.

Eva Doležalová