barokní gotika

Historizující směr v kultuře a myšlení → baroka, který se nejvíce uplatňoval v umění, především v → architektuře. Spojoval barokní architekturu s gotickými nebo gotizujícími prvky (okna, žebroví na klenbách, fiály a další detaily). Barokní gotika se gotickými tvary inspirovala, výtvarný celek však byl koncipován barokně. Tento směr představoval zvláštní a svébytný umělecký proud v české architektuře vrcholného baroka v první třetině 18. století. V Čechách a na Moravě vzniklo ve stylu barokní gotiky několik významných staveb.

Nejvýznamnějším autorem staveb ve stylu barokní gotiky byl architekt Jan Blažej Santini-Aichel (též Aichel, Aichl, Aychel, Aüchel) (1677–1723), který pocházel z rodiny italských kameníků, usazené několik generací v Praze. V letech 1703–1707 navrhl přestavbu opatského kostela Nanebevzetí Panny Marie, sv. Jana Křtitele a Čtrnácti pomocníků v cisterciáckém klášteře v Sedlci u Kutné Hory. V letech 1712–1718 byla podle jeho plánů realizována přestavba benediktinského klášterního kostela Panny Marie v Kladrubech u Stříbra. Vznikla zde nejpozoruhodnější stavba barokní gotiky v Čechách. K podobné přestavbě starého klášterního kostela přistoupil Santini i v případě premonstrátského kostela Narození Panny Marie v Želivu (1714–1719). Významnou stavbou ve stylu barokní gotiky je další Santiniho projekt, poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře u Žďáru nad Sázavou (1719–1723). Narozdíl od předešlých barokně gotických kostelů, které ústrojně přejímaly gotické prvky ze starších stavebních fází, se v případě tohoto poutního místa jednalo o novostavbu.

Vedle Jana Blažeje Santiniho-Aichla využívali motivy barokní gotiky také další umělci. Záměrným propojováním gotických prvků s barokními přestavbami kostelů proslul architekt Ottaviano Broggio (1670–1742). Malíř a architekt Jan Ferdinand Schor (1686–1767) se tímto uměleckým směrem inspiroval při tvorbě svých (nakonec nerealizovaných) plánů na dostavbu svatovítské katedrály v Praze. Prvky barokní gotiky ve svém díle také uplatňoval řezbář Lazar Widmann (1700–1752), a to zejména při vytváření oltářů a kostelního mobiliáře.

Spojení vrcholného baroka s gotickými prvky v architektuře zmíněných kostelů od Jana Blažeje Santiniho i v dílech dalších umělců nebylo samoúčelné, barokní gotika představovala součást ideového programu barokního katolicismu v Českých zemích. Nabízela propojení pobělohorského katolictví, zavedeného v Českých zemích po porážce → českého stavovského povstání prostřednictvím masivní plošné a násilné → rekatolizace, s tradičním středověkým, předhusitským katolicismem. Jednalo se tedy o architektonické vyjádření kontinuity katolické víry v Českých zemích, což byla myšlenka, která byla v jiné podobě aktuální v myšlení a dílech barokních zemských patriotů. V tomto smyslu nalézal prvky barokní gotiky v české postilní, dějepisné a hagiografické literatuře historik Zdeněk Kalista (1900–1982). Katolické vyznání bylo prezentováno jako prapůvodní víra obyvatel Českých zemí v protikladu k protestantským konfesím, které byly interpretovány jako cizorodý prvek. Nedílnou součástí takového pohledu na minulost byl kult sv. Jana Nepomuckého, který v první polovině 18. století spojoval katolické Čechy 14. století s barokní současností. S tím souvisí skutečnost, že jedna z nejvýznamnějších staveb barokní gotiky, Santiniho poutní kostel na Zelené Hoře, nese nepomucenské → patrocinium.

Využití barokní gotiky v uvedených architektonických projektech Santiniho mělo i další podtext – jednalo se o reprezentativní stavby starých → církevních řádů (→ cisterciáků, → benediktýnů a → premonstrátů), které jejich prostřednictvím zdůrazňovaly svou starobylost oproti mladším, konkurenčním a v době baroka i úspěšnějším protireformačním řádům (→ jezuité, → piaristé, → kapucíni apod.).

Literatura

Zdeněk Wirth, Barokní gotika v Čechách v XVIII. a první polovici XIX. století, Památky archeologické a místopisné 23, 1908, s. 121–156 a 201–220
; Zdeněk Kalista, Česká barokní gotika a její žďárské ohnisko, Brno 1970
; Viktor Kotrba, Česká barokní gotika. Dílo Jana Santiniho-Aichla, Praha 1976
; Jan Sedlák, Jan Blažej Santini. Setkání baroka s gotikou, Praha 1987
; Mojmír Horyna, Jan Blažej Santini-Aichel, Praha 1998.

Jiří Mikulec