berní a urbariální patent

Nejradikálnější a nejvýznamnější opatření → josefinských reforem prováděných v duchu vlády → osvícenského absolutismu. Patent vydaný 10. 2. 1789, vstoupil v platnost 1. 11. téhož roku. Reorganizoval poddanské povinnosti vůči → státu a → vrchnosti, nahrazoval → robotu peněžní dávkou a rovnoměrně zdaňoval dominikální a rustikální půdu.

→ Patent o zrušení tzv. nevolnictví z roku 1781, soudní reformy omezující justiční pravomoci vrchností nad → poddanými, stejně jako další reformy napomáhající rozvoji poddanských hospodářství a svobodnému zapojení poddaných do různých ekonomických, úředních i intelektuálních aktivit v zemi, nebyly zdaleka nejrozhodnějším krokem císaře Josefa II. v této oblasti. Poddanská hospodářství byla ještě stále na většině → panství vázána robotními povinnostmi a rovněž zatížena vysokým zdaněním, přičemž dominikální půda byla daňově zvýhodněna. Tomuto stavu mělo odpomoci jednak zrušení roboty, jednak zavedení jednotné → daně z půdy, stejné pro poddané i vrchnosti. Šlo o moderní a odvážný státnický počin, inspirovaný, co se jednotné daně týče, mimo jiné francouzskými fyziokraty. Jeho obdobou se zabývalo ve stejné době s větším či menším úspěchem více evropských vlád.

Pro určení jednotné daně státu a úpravy povinností poddaných k vrchnosti bylo nutné stanovit přesnou rozlohu zdanitelné půdy. Vyhlášení nové reformy proto předcházely složité přípravy. Během nich se řešila otázka, jak nejlépe a nejspravedlivěji zmapovat zdanitelné pozemky a jak na tomto základě určit povinnosti poplatníků. Za tímto účelem byla roku 1784 zřízena nezávislá dvorská komise pro úpravu berních poměrů v čele s ekonomem Karlem hrabětem Zinzendorfem znalcem děl francouzských osvícenců. Pod jejím vedením byl nejprve v letech 1785–1789 vypracován tzv. → josefský katastr, nový soupis veškeré dominikální i rustikální půdy. Při jeho tvorbě byly použity nové techniky osvícenských inženýrů–geometrů. Berní povinnosti byly následně rozvrženy na základě hrubého výnosu pozemků, přepočítaného na peníze podle zjištěných průměrných cen v daných oblastech. V úvahu byly přitom vzaty i jednotlivé druhy pěstovaných kultur a rozdílnost nákladů potřebných k dosažení hrubého výnosu. Berní zatížení tak bylo určeno na základě skutečných ekonomických poměrů. Nový daňový rozvrh snížil berní povinnosti poddaných rolníků v Čechách o jednu čtvrtinu a zvýšil naopak daňové zatížení vrchností.

Podle záměru reformátorů mělo poddanému zůstat 70 % hrubého výnosu jeho hospodářství. Stanovené berní povinnosti vůči státu proto činily něco málo přes 12 % výnosu. Na urbariální povinnosti – tedy dávky vrchnosti – tak zbylo necelých 18 % hrubého výnosu. Jejich úprava vycházela ze zkušeností s → raabizací. Spočívala v přeměně roboty a dosavadních naturálních dávek ve fixní finanční částku. Tato → reluice urbariálních povinností se netýkala pouze bezprostředních nájemců vrchnostenských pozemků a nejchudších vrstev venkovského obyvatelstva, které žily v nájmu na rustikálu. Vrchnost rovněž ztratila vliv na vybírání → berní, které bylo svěřeno školeným státním úředníkům: okresním a krajským výběrčím daní.

Reforma, vyhlášená patentem z 10. 2. 1789, vstoupila v platnost 1. 11. 1789. Počítalo se s přechodnou jednoroční lhůtou. Během ní měli poddaní ještě robotovat, za práci však měli dostávat mzdu. Dříve než tato doba uplynula, však císař Josef II. roku 1790 zemřel. Politické změny, k nimž po jeho smrti došlo, znamenaly konec realizace této závažné reformy.

Ve venkovském obyvatelstvu vyvolala reforma nadšení a naděje. Většina šlechtických majitelů → velkostatků ji ovšem přijala záporně. Především úpravu urbariálních povinností považovala za zásah do svých odvěkých práv a vystoupila proti ní i na → českém zemském sněmu formou → stavovských desiderií. Josefův nástupce, císař Leopold II., byl nucen 9. 5. 1790 reformu odvolat.

Literatura

František Roubík, Ke vzniku josefského katastru v Čechách v letech 1785–1789, Sborník historický II, 1954, s. 140–185
; František Kutnar, Boj loketských feudálů proti josefínskému urbariálnímu patentu a robotní reluici, Časopis Společnosti přátel starožitností 69, 1961, s. 72–80
; Roman Rozdolski, Die grosse Steuer- und Agrarreform Josephs II., Warszawa 1961
; W. E. Wright, Serf, Seigneur and Sovereign: Agrarian Reform in Eighteenth-Century Bohemia, Minneapolis 1966
; Lorenz Mikoletzky, Der Versuch einer Steuer- und Urbarialregulierung unter Kaiser Joseph II, Mitteilungen des Österreichischen Staatsarchivs 24, 1972, s. 310–346
; Helene Liebel-Weckowitz, Count Karl von Zinzendorf and the liberal revolt against Joseph II’s economic reforms 1783–1790, in: Hans-Ulrich Wehler (hrsg.), Socialgeschichte heute. Festschrift für Hans Rosenberg zum 70. Geburtstag, Göttingen 1974, s. 68–75
; Josef Kočí, České národní obrození, Praha 1978, s. 107–145
; Christine Lebeau, Aristocrates et grands commis à la Cour de Vienne (1748–1791), le modèle français, Paris 1996.

Martina Grečenková