Braniborsko

/též Branibory, německy Brandenburg, latinsky Branderburgica/ Historická země ve střední části Německa, která byla v letech 1373–1415 součástí → českého státu.

Braniborsko, ležící při řekách Labi, Havole, Sprévě a Odře, osídlily germánské kmeny Semnonů a Langobardů. Od 7. století se zde usazovali Polabští Slované – Havolané (Stodorané) a Lutici. Jméno území se odvozuje od hradiště Braniboru (Brennibor, Brennabor), centra Havolanů. Podle Kosmovy kroniky pocházela z Braniborska, obydleného kmenem Stodoranů, Drahomiř, manželka českého knížete Vratislava I.: „…Vratislav, jenž pojal manželku jménem Drahomiř z tvrdého kmene lutického… z krajiny jménem Stodor.“ Od počátku 10. století expandovali na toto území Sasové. V roce 928 dobyl Braniborsko Jindřich I. Ptáčník (919–936) a zřídil zde v roce 931 markrabství (Severní marka, později zvaná Stará marka). V roce 1134 získal Severní marku Albrecht Medvěd z askánského rodu, který k ní připojil v následujících letech také území zvaná Střední marka a Prignitz a začal se titulovat markrabě braniborský. Území Braniborska se rozšířilo ve 12. století ještě o tzv. Novou marku na pravém břehu řeky Odry. V období vrcholného středověku ve 14. a počátkem 15. století sousedilo Braniborsko na severu s Meklenburskem a Pomořanskem, na východě s → Velkopolskem, na jihu s → Dolním Slezskem, → Dolní Lužicí a Saskem, na západě s Brunšvickem.

Roku 1373 získal Braniborsko na základě smlouvy z Fürstenwalde Karel IV. od kurfiřta Oty VII. Líného (Wittelsbachové) za 200 tisíc zlatých a na sněmu v Tangermünde je roku 1374 je právně spojil s českým státem. Vládu v Braniborsku přenechal Karel svému synovi Zikmundovi Lucemburskému, fakticky zde však vládl markrabě Jošt. Již roku 1402 Zikmund prodal část Braniborska – Novou marku – řádu → německých rytířů. Po Joštově smrti (roku 1411) Zikmund v roce 1412 Braniborsko zastavil, braniborským kurfiřtem se stal norimberský purkrabí Fridrich I. Hohenzollernský. V Kostnici roku 1414 Zikmund Fridrichovi Braniborsko definitivně postoupil; dohoda byla slavnostně stvrzena o rok později v Berlíně 1415.

V současné době (od roku 1990) je Braniborsko spolkovou zemí Spolkové republiky Německo s hlavním městem Postupimí (Potsdam).

Literatura

Johannes Schultze, Die Mark Brandenburg, Bd. 1–5, Berlin 1961–1969; Jan Janák – Zdeňka Hledíková, Dějiny správy v českých zemích do roku 1945, Praha 1989
; Lenka Bobková, Územní politika prvních českých Lucemburků na českém trůně, Ústí nad Labem 1993
; František Kavka, Vláda Karla IV. za jeho císařství (1355–1378). Země České koruny, rodová, říšská a evropská politika 1,2, Praha 1993
; Atlas světových dějin 1. díl, Praha 1995
; Encyklopedický atlas světových dějin, Praha 1997, s. 195, 197
; František Honzák – Marek Pečenka – František Stellner – Jitka Vlčková, Evropa v proměnách staletí, Praha 2001
; Vratislav Vaníček, Velké dějiny zemí Koruny české, 3, Praha 2002
; Lenka Bobková (s Milenou Bartlovou), Velké dějiny zemí Koruny české, 4a,b, Praha 2003.

Eva Semotanová