Briand-Kellogův pakt

První v platnost uvedená multilaterální mezinárodní smlouva, která zavrhovala a delegalizovala → válku jako prostředek k řešení mezinárodních sporů.

Podnět k paktu vzešel z pokusu francouzské diplomacie, řízené ministrem zahraničí Aristidem Briandem, uzavřít s USA smlouvu, jíž se měly obě strany zavázat k řešení vzájemných sporů rozhodčím a smírčím řízením. Z následných jednání mezi Paříží a Washingtonem vzešla iniciativa tehdejšího státního sekretáře USA Franka B. Kelloga, který navrhl všeobecný pakt na eliminování válečných konfliktů vůbec. Americký návrh byl v průběhu jara 1928 diskutován dalšími mocnostmi, přičemž byl po četných negociacích ve změněné formě v létě téhož roku akceptován a 27. 8. 1928 podepsán v Paříži zástupci 15 států, včetně ministra zahraničí ČSR Edvarda Beneše.

Signatáři paktu se již v jeho preambuli výslovně zříkali války jako prostředku národní politiky; tato teze byla pak opakována i v prvním článku vlastního textu smlouvy. Článkem druhým se smluvní strany zavazovaly k tomu, že vzájemné spory „ať budou jakékoliv povahy“ nebudou nikdy řešit jinak než pokojnými prostředky. Další text konkretizoval podmínky ratifikace smlouvy.

Ačkoliv k Briand-Kellogově paktu postupně přistoupila většina v té době samostatných států, signatáři si – včetně československého ministra zahraničí – uvědomovali, že jeho závazky mají především rozměr mravní, neboť postrádají jakoukoliv sankci proti případnému narušiteli. Tento deficit byl pak nesporně jedním z důvodů, proč pakt nesehrál vážnější roli ani v konfrontaci s prvními projevy vojenské agrese již na počátku 30. let, tím méně po začátku → druhé světové války.

Literatura

Robert H. Ferrel, Peace in their Time. The Origins of the Kellog-Briand Pact, New Haven 1952
; Józef Laptos, Pakt Briand-Kelloga, Kraków 1988
; Henryk Korczyk, Traktat ogólny o wyrzeczenia sie wojny (Pakt Briand-Kelloga), Warszawa 1993.

Jindřich Dejmek