Češi v Chorvatsku

Česká minorita, která se v průběhu 19. století usídlila na chorvatském teritoriu, zejména na území západní Slavonie.

Do Chorvatska, které tehdy bylo součástí → habsburské monarchie, se stěhovaly sociálně slabší, ale ne úplně pauperizované vrstvy obyvatel, které v přesídlení spatřovaly naději na zlepšení svého ekonomického postavení. O možnostech usídlení se dozvídali z novin, letáků a dopisů příbuzných. Mezi imigranty byl značný počet řemeslníků, kteří našli uplatnění v chorvatských vesnicích. Příchod Čechů přispěl ke zvýšení agrotechnické úrovně zdejšího zemědělství. Přivezli například první železné pluhy.

Vedle sociálních a regionálních rozdílů dělila Čechy i příslušnost k různým kolonizačním vlnám. Před rokem 1848 byly příděly půdy jednotné, sociální rozdíly mezi nimi vznikly až později. Po roce 1848 se mohl každý svobodně usídlovat a získávat půdu.

Kolonisté přicházející ve 20. a 30. letech 19. století nebyli ještě zasaženi národním hnutím, měli vědomí původní zemské příslušnosti. Po přesídlení do Chorvatska se z nich stali chorvatští příslušníci, přijali chorvatské zemské vědomí. Naproti tomu kolonisté imigrující koncem 19. století byli již ovlivněni českými národními snahami, a proto nepřijali uherské občanství.

Češi, kteří se v Chorvatsku a Slavonii usadili před rokem 1867, se automaticky stali uherskými občany. Přistěhovalci, kteří přesídlili po → rakousko-uherském vyrovnání měli rakouské občanství, pokud nepožádali o občanství uherské. K tomu však docházelo výjimečně, takže zde byli považováni za cizince. Starousedlíci s uherským občanstvím a domovskou příslušností k Chorvatsku měli stejná práva jako Chorvaté.

Nejvíce Čechů se usídlilo počínaje 20. léty 19. století v pásu mezi řekami Sávou a Drávou; prostoru asi 30 km širokém a asi 100 km dlouhém. Pocházeli především ze středních a východních Čech, jen někteří z Moravy. V roce 1900 žilo v Chorvatsku a Slavonii 31 588 Čechů (z toho v župě Požega 14 769 a v župě Bjelovar-Križevci 11 227). V okrese Daruvar v župě Požega představovali 23 % obyvatel. Ve městech (Záhřeb, Varaždín, Osijek) žilo jen 1300 Čechů (inteligence a živnostníci). Dalších 1157 Čechů žilo v Dalmácii a 446 v Istriji (Pula).

Češi v Chorvatsku byli zaměstnáni zvláště v zemědělství (66 %), jen 21 % působilo v průmyslu a živnostech. Většina českých rolníků (75 %) vlastnila půdu do 25 ha, nejvíce bylo středních rolníků kolem 12 ha. V Chorvatsku tvořili poměrně zámožnou skupinu. Používali vyspělejší agrotechniku než domácí obyvatelstvo a od místního obyvatelstva se odlišovali také vysokou gramotností.

Homogenitu českých kolonií brzy narušily smíšené sňatky s Chorvaty. Společenský život českých venkovských imigrantů se začal rozvíjet od konce 19. století. V roce 1874 byla v Záhřebu založena Česká beseda, středisko tamní inteligence a živnostníků, která měla vzdělávat své členy. K dispozici zde byla knihovna, české noviny a časopisy, pořádaly se přednášky i zábavy. V roce 1911 byl v Záhřebu založen Český list, který až do první světové války vycházel jako týdeník. V roce 1913 vydal kalendář Jihoslovan. České besedy vznikly v roce 1907 také v Daruvaru a Prekopatře. Politicky chorvatští Češi podporovali kandidáty chorvatských národně orientovaných stran. Ve volbách v roce 1908 byl do chorvatského sněmu zvolen první Čech – majitel mlýna v Končenici J. Křepelka, a to s programem Chorvatské lidové pokrokové strany.

Mezníkem ve vývoji české menšiny v Chorvatsku byl rok 1918 a vznik Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (Jugoslávie). Češi, kteří měli uherské občanství, se stali jugoslávskými státními příslušníky, ostatní československými občany. V roce 1930 v Chorvatsku žilo 36 445 Čechů, z toho bylo 13 800 československých příslušníků. Na hospodářsky silné a národně uvědomělé české menšině v Chorvatsku měla zájem i ČSR.

Mezi chorvatskými Čechy převládala chorvatská politická orientace, představovaná Chorvatskou selskou stranou Stjepana Radiće. Poměr Čechů k Chorvatům byl lepší než k Srbům. Navenek se tento proticentralistický směr projevoval nedůvěrou vůči Československému svazu v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, který vznikl v roce 1921 a měl vliv zejména mezi Čechy v Dalmácii, Bosně, Slovinsku a Banátě.

Po první světové válce došlo k rozmachu spolkového života. Češi byli aktivními členy Československé besedy, jugoslávského → Sokola i hasičských sborů. Bohatá byla kulturní činnost nejrůznějších českých spolků. K formám kulturní a osvětové práce patřily přednášky, filmová a divadelní představení, zájezdy a různé oslavy. Velkou péči věnovaly spolky četbě českých knih. Největší knihovny vlastnily spolky v Záhřebu, Daruvaru, Hercegovci a Bjelovaru.

Přes důsledky → hospodářské krize 1929–1933, které vážně poškodily česká svépomocná rolnická družstva, pokračovala minorita i ve 30. letech ve své mnohostranné spolkové a kulturní činnosti. Při Československém svazu v Jugoslávii pracovaly → Matice školská a Osvětový a hospodářský odbor, obě složky se sídlem v Záhřebu. Časopis Jugoslávští Čechoslováci, vydávaný v letech 1922–1941 v Daruvaru, dosáhl nákladu 1700 exemplářů. Dále byl vydáván časopis věnovaný obchodním a hospodářským zájmům Daruvarčan a pro děti Dětský koutek. Rovněž jednotlivé české spolky a hospodářské organizace vydávaly své tištěné zprávy.

Pro české děti působily státní školy s českým vyučovacím jazykem (1.–4. ročník), paralelní třídy s českým vyučovacím jazykem při chorvatských školách, české soukromé školy a české soukromé doplňovací školy. Soukromé školy byly finančně dotovány spolkem Komenský v Praze, byli sem dislokováni učitelé z ČSR a odborný dozor vykonávalo československé ministerstvo školství a národní osvěty. V Daruvaru působila také česká soukromá mateřská škola a česká hospodářská škola, která pořádala i večerní zemědělské kurzy. Nepovinná výuka českému jazyku byla zavedena také na daruvarském gymnáziu. Pro žáky i učitele českých škol byly pořádány prázdninové zájezdy do ČSR.

V zářijové krizi v ČSR v roce 1938 byli chorvatští Češi ochotni pomoci své staré vlasti. Na venkově se organizovaly sbírky na obranu ČSR. V březnu 1939 se krajané na schůzi v Daruvaru postavili proti roztržení ČSR.

Vznik Nezávislého chorvatského státu v roce 1941 vedl k rozpuštění českých spolků a uzavření českých škol. V květnu 1943 byl zorganizován Československý partyzánský prapor Jana Žižky z Trocnova, který tvořilo 120 Čechů a Slováků. Velící řečí byl český jazyk a výcvik se řídil polním řádem → československé armády. Československý prapor zasáhl do boje v červenci 1943. V říjnu 1943 byl přeměněn v 1. československou brigádu J. Žižky z Trocnova, kterou prošlo přes 3 tisíce Čechů a Slováků. V bojích z nich 298 padlo.

Ještě v průběhu války uzrála mezi chorvatskými Čechy myšlenka návratu do vlasti. Při rozhodování o → reemigraci sehrávala velkou úlohu obava z → kolektivizace zemědělství v Jugoslávii. Na sjezdu chorvatských Čechů v Daruvaru 5. 8. 1945 vyjádřili krajané přání vrátit se do staré vlasti. První reemigranty tvořilo 300 příslušníků československé partyzánské jednotky, kteří se usadili na jižní Moravě v okrese Znojmo. Uzavření mezistátní dohody o reemigraci se protáhlo pro neshody v majetkoprávních otázkách až do roku 1948. Jugoslávie prosazovala jen návrat nemajetných, za movitý majetek neposkytovala náhradu. Vzápětí po podpisu dohody v roce 1948 došlo k mezistátní roztržce, která znemožnila její plnou realizaci. Přesto se do ČSR vrátilo asi deset tisíc jugoslávských krajanů, hlavně z Chorvatska. Reemigrace ovlivnila počet Čechů v Chorvatsku, který měl sestupnou tendenci: 1948 – 29 tisíc, 1953 – 26 tisíc, 1961 – 23 tisíc, 1971 – 19 tisíc, 1981 – 15 tisíc, 1991 – 13 tisíc.

V roce 1944 byl na valném shromáždění Československé besedy v Daruvaru založen Svaz Čechů v Jugoslávii, roku 1949 vznikl Československý svaz v Chorvatsku, přejmenovaný v roce 1975 na Svaz Čechů a Slováků v Chorvatsku; po rozpadu Jugoslávie se změnil na Svaz Čechů v Republice Chorvatsko. Orgánem svazu se stal týdeník Jednota.

Po → druhé světové válce byla obnovena činnost divadelních spolků, v roce 1945 se znovu otevřely české školy. V roce 1951–1952 působilo v Chorvatsku 17 českých škol, při gymnáziu v Daruvaru bylo otevřeno české oddělení. Od roku 1958 počet českých škol stagnoval v souvislosti s postupující asimilací.

Svaz Čechů v Republice Chorvatsko se stal nestranickou organizací zaměřenou na pěstování a rozvíjení vlastní kultury, mateřského jazyka a uchování → národní identity. V 90. letech 20. století sdružoval 24 české spolky, dvě české menšinové školy, dvě mateřské školy a Novinové nakladatelství Jednota. Činnost svazu se odvíjela v jednotlivých radách: školní, kulturně osvětové, divadelní, historické, informační a vydavatelské.

Samostatnou organizací se stalo nakladatelství Jednota, pověřené pěstováním a udržováním českého jazyka v Chorvatsku. Kromě stejnojmenného týdeníku Jednota, vycházejícího od roku 1946 a navazujícího na tradici časopisu Jugoslávští Čechoslováci, nakladatelství vydávalo měsíčník pro děti Dětský koutek, ročenku Český lidový kalendář a vědecký sborník Přehled kulturních, literárních a školských otázek. Jednota se soustavně starala o prezentaci krajanské literární a badatelské tvorby – každoročně vydávala nejméně jeden až dva samostatné knižní tituly. Velmi náročným programem se stalo zpracování a vydávání originálních učebnic pro výuku češtiny v českých školách v Chorvatsku.

Literatura

Jan Auerhan, Čechoslováci v Jugoslávii, v Rumunsku, v Maďarsku a v Bulharsku, Praha 1921
; týž, Československá větev v Jugoslávii, Praha 1930
; Jan Pelikán, K některým ekonomickým problémům reemigrace Čechů a Slováků z Jugoslávie v letech 1945–1948, Český lid 76, 1989, s. 156–164
; Miroslav Šesták, Josip Juraj Strossmayer (katolický biskup – chorvatský národní politik – mecenáš), Slovanský přehled 76, 1990, s. 522–528
; Josef Matušek, Dvjesta godina zajedno. Dvě stě let pospolu, Daruvar 1991
; Jiřina Staňová (ed.), Přehled kulturních, literárních a školských otázek 14, 1993, Daruvar 1993 [Sborník z konference Jan Amos Komenský – geniální vizionář a zakladatel moderní pedagogie]
; Ruda Turek (ed.), Domov má jméno Daruvar. Literární tvorba Čechů v Chorvatsku, Daruvar 1994
; Josef Matušek, Češi v Chorvatsku, Daruvar 1994
; 120 let České besedy v Záhřebě (1874–1994), Záhřeb 1995
; Iva Heroldová, Vystěhovalectví do jihovýchodní Evropy, Češi v cizině 9, 1996, s. 70–80
; Josef Matušek, Česi u Hrvatskoj, Daruvar 1996
; Josef Matušek – Jiřina Staňová, Slovo psané i vyřčené, Daruvar 1997
; Jaroslav Vaculík, Kulturní život české minority v Jugoslávii ve třicátých letech, Pro přátele jižních Slovanů 9, 1997, č. 1, s. 3–5
; Damir Agičić, Hrvatsko-češki odnosi na prijelazu iz XIX. u XX. stoljeće, Zagreb 2000
; Iva Heroldová, Formy a způsob komunikace starších skupin zahraničních Čechů (18. a počátek 19. století), in: Karel Hrubý – Stanislav Brouček (ed.), Češi za hranicemi na přelomu 20. a 21. století. Sympozium o českém vystěhovalectví, exulantství a vztazích Čechů k domovu. Praha, 29.–30. června 1998, Praha 2000, s. 190–196
; Helena Nosková – Jana Váchová, Reemigrace Čechů a Slováků z Jugoslávie, Rumunska a Bulharska (1945–1954), Praha 2000
; Jaroslav Vaculík, České minority v současné Evropě, in: Evropanství a národní identita, Brno 2000, s. 128–134
; Helena Nosková, Reemigrace krajanů z Jugoslávie, in: Historie emigrace z českých zemí. Sborník referátů ze semináře, který se konal při příležitosti Setkání krajanů v Mladé Boleslavi 22.–25. 6. 2000, Mladá Boleslav 2001, s. 95–113
; Jaroslav Otčenášek, 125 let České besedy v Záhřebu a etnická sebereflexe mladých členů, Český lid 88, 2001, s. 289–291
; Jadranka Bošnjak – Dušan Karpatský – Zoran Pičuljan, Mali hrvatsko-češki biografski leksikon. Malý chorvatsko-český biografický slovník, Praha 2002
; Vlasta Šabičová, Kalendářní obyčeje Čechů v Končenicích na Daruvarsku, Daruvar 2002
; Jaroslav Vaculík, The remigration of Czechs and Slovaks from Yugoslavia 1945–1948, in: Miluša Bubeníková (ed.), Rusko v české historiografii. Sborník Pražské skupiny historiků ruských dějin u příležitosti jubileí Zdeňka Sládka (75 let), Vladislava Moulise (70 let) a Václava Vebera (70 let), Praha 2002, s. 397–417
; Archiv české menšiny v Chorvatsku v Daruvaru, Archivní časopis 54, 2004, s. 30–34
; Václav Herout (ed.), Josef Matušek, Daruvar 2004
; Goran Hruška, Archiv Svazu Čechů v Chorvatsku, in: Emilie Benešová (ed.) Archivy v mezinárodním kontextu. Sborník příspěvků z mezinárodní konference 29. září – 1. října 2004, Praha 2004, s. 205–206
; Češi a Slováci v osadách Lipovlany a Krivaj = Česi i Slovaci u naseljima Lipovljani i Krivaj, Daruvar 2005
; Alexandra Blodigová, České archiválie v Chorvatsku, ČAS v roce 2005. Ročenka České archivní společnosti, 2006, s. 110–120
; Helena Mikulová, Otto Sobotka, krajanská žurnalistika a Češi v Daruvaru, in: Jarmila Schreiberová (ed.), Česká literární kritika 20. století (K 100. výročí narození Václava Černého), Praha 2006, s. 355–382
; Ilona Moravcová, Obrázky z dějin českého menšinového školství v zahraničí, Pardubice 2006
; Jaroslav Vaculík, Balkánští Češi v 19. a 20. století, in: Pavel Boček – Ladislav Hladký – Pavel Krejčí – Petr Stehlík – Václav Štěpánek (ed.), Studia balcanica bohemo-slovaca. Sekce historie, politologie a etnologie. Příspěvky přednesené na 6. mezinárodním balkanistickém sympoziu v Brně ve dnech 25.–27. dubna 2005, I, Brno 2006, s. 457–467
; týž, Duchovní péče Ústředního apoštolátu sv. Cyrila a Metoděje v Olomouci o české krajany v zahraničí, zvláště na Volyni a v Chorvatsku, in: Pavel Marek – Jiří Hanuš (ed.), Osobnost v církvi a politice. Čeští a slovenští křesťané ve 20. století, Brno 2006, s. 370–373
; Alexandra Blodigová, Archiv Svazu Čechů v Chorvatsku, in: Milena Secká – Jiří Křesťan – Jan Kahuda (ed.), České archivy a prameny k dějinám zahraničních Čechů. Sborník příspěvků z mezinárodního vědeckého sympózia konaného ve dnech 27.–28. června 2006 v Českých Budějovicích v rámci 23. světového kongresu Československé společnosti pro vědy a umění, Praha 2007, s. 163–170
; Jaroslav Vaculík, Češi v cizině 1850–1938, Brno 2007
; Helena Kresová, Česká menšina v Chorvatsku, Praha 2008
; Josef Matušek, Česká beseda Daruvar před druhou světovou válkou 1907–1941, Daruvar 2008
; Vjenceslav Herout, Češi v Chorvatsku, Genealogické a heraldické listy 29, 2009, č. 3, s. 21–24
; Viktor Horina, Vystěhovalectví Čechů do Chorvatska, Genealogické a heraldické listy 27, 2009, č. 4, s. 40–44
; Petr Kokaisl a kol., Krajané. Po stopách Čechů ve východní Evropě, Praha 2009
; Jaroslav Vaculík, České menšiny v Evropě a ve světě, Praha 2009
; Václav Herout, Reemigrace Čechů z Chorvatska 1945–1949, Daruvar 2010
; Vjenceslav Herout, Náboženská otázka u chorvatských Čechů, in: Pavol Mačala – Pavel Marek – Jiří Hanuš (ed.), Církve 19. a 20. století v slovenské a české historiografii, Brno 2010, s. 452–467
; Slobodan Selinić, Česi i Slovaci u Hrvatskoj i Srbiji 1945.–1948./9. – prve godine iskustva s komunističkom Jugoslavijom, in: Časopis za suvremenu povijest 42, 2010, s. 413–432
; Petr Stehlík, Česko-chorvatské vztahy, in: Ladislav Hladký a kol. (ed.), Vztahy Čechů s národy a zeměmi jihovýchodní Evropy, Praha 2010, s. 47–72.

Jaroslav Vaculík