Češi v Kanadě

Působení českých přistěhovalců a usedlíků v Kanadě, kteří tam začali přijíždět od 17. století.

První Češi přicházeli do Kanady v 17. a 18. století. Byli to především misionáři (→ jezuité a čeští bratři) a vojáci, kteří bojovali na obou stranách za anglo-francouzské války, či v pozdější válce amerických osad za nezávislost. Někteří z nich opustili armádu a usadili se v anglickém či francouzském prostředí.

První osadníci českého původu přišli však do prérijních kanadských provincií ze Spojených států amerických až v poslední třetině 19. století. V té době mířila do Kanady silná hospodářská emigrace z celé Evropy. Mezi vystěhovalci z rakousko-uherské monarchie bylo i mnoho Čechů. Usazovali se nejvíce v Montrealu (Quebeck), Torontu (Ontario) a Winnipegu (Manitoba), a to především proto, že mezi nimi převládaly dělnické a řemeslnické profese. Zemědělci se soustřeďovali do venkovských osad, především v Albertě, v Britské Kolumbii a v Ontariu. Osada Kolín v Saskatchevanu vznikla již v roce 1884. Počátkem 20. století, v roce 1903, vznikla osada Praha v Albertě, osada Dovídal v Manitobě a zhruba v téže době vzniklo v srdci Skalistých hor městečko Nordegg, založené krajanem z Moravské Ostravy, který tam našel uhlí.

Podle prvního sčítání obyvatel žilo v roce 1920 v Kanadě již 8840 Čechů a Slováků. Tento počet stoupl poté, co po roce 1923 začaly Spojené státy omezovat migrační kvóty. Jen v roce 1928 se do Kanady vystěhovalo na osm tisíc československých občanů. Před vypuknutím druhé světové války žilo v Kanadě asi 40 tisíc Čechů a Slováků. Československý ústav zahraniční tento počet dokonce odhadoval na 50 tisíc, z toho bylo 16 tisíc Čechů.

V meziválečném období také vznikly první krajanské spolky. V Torontu to byl Československý kulturní klub, později Sdružení Čechů, Slováků a Podkarpatorusů v Kanadě, v Montrealu Československé národní sdružení v Kanadě, v saskatchevanském Saskatoonu České národní sdružení. V Torontu, Montrealu a městě Regina vznikly sokolské tělocvičné jednoty. V ontarijském Fort William měli krajané i vlastní katolický kostel a jednu ze dvou tehdy v Kanadě existujících československých doplňovacích škol (druhá byla v Torontu). Druhý vlastní kostel měli v obci Minitonas v Manitobě potomci českých bratří z Volyně. V Torontu vycházely Kanadské noviny, které od roku 1932 náležely Newyorkským listům. Ve Winnipegu působil nakladatel a knihkupec František Dojáček, který vydával i české knížky.

V roce 1939 se krajanské organizace spojily a vytvořily Československé národní sdružení v Kanadě, které se jednoznačně postavilo na stranu vznikajícího československého zahraničního odboje (→ zahraniční odboj 1939–1945) a odmítlo separatistické koncepce slovenské ľuďácké organizace Kanadská slovenská liga.

Nejznámějším Čechokanaďanem se stal Tomáš Jan Baťa, který se v Kanadě usadil roku 1939. V Torontu postupně v dalších desetiletích vybudoval centrum největšího obuvnického koncernu na světě.

Po → druhé světové válce přišly do Kanady dvě nové vlny českých emigrantů, větší po → únorovém převratu 1948 a menší po srpnu 1968. Na počátku 50. let tak žilo v Kanadě již 64 tisíc Čechů a Slováků. Při novém sčítání obyvatelstva v roce 1971 se přihlásilo k české či slovenské národnosti již 82 tisíc osob. Do roku 1990 se do Kanady přistěhovalo dalších 9 tisíc Čechů a Slováků, mnozí z nich však nebyli lidé, kteří opustili Československo, ale starší usedlíci z USA. Podle sčítání v roce 1996 žilo v Kanadě 31 tisíc lidí, kteří deklarovali, že mluví česky. K českému původu se hlásilo celkem 71 910 osob. Podle jiných údajů se ze 73 tisíc krajanů 55 530 hlásilo k české či slovenské národnosti, 18 320 k československé národnosti.

Část emigrantů se zajímala o to, co se děje ve vlasti, a snažila se pomáhat těm, kdo se postavili proti komunistickému režimu a usilovali o jeho svržení a nahrazení režimem demokratickým. V tomto ohledu se angažovaly i hlavní krajanské organizace, především Československé národní sdružení, které se od roku 1984 nazývalo pouze Československým sdružením a po rozdělení Československa se přejmenovalo na České a slovenské sdružení v Kanadě (Czech and Slovak Association of Canada). V lednu 2000 měla tato organizace 14 poboček v různých kanadských provinciích. V podobném smyslu působily i některé další krajanské organizace, jako například Masarykův ústav (Masaryk Memorial Institute) v Torontu, Český kulturní klub v Ottawě, Komenského ústav (L’Institute Comenius) v Montrealu a Československá podporující jednota (Canadian Czechoslovak Benevolent Association) ve Winnipegu. Poslední je nejstarší dodnes činnou krajanskou organizací, založenou v roce 1913.

Významní vědci, umělci a další kanadští intelektuálové českého původu se zapojili do činnosti Společnosti pro vědy a umění (Czechoslovak Society of Arts and Sciences), která vybudovala pobočky v Torontu, Ottawě, Montrealu, Edmontonu a Vancouveru. Velký význam měl vždy krajanský tisk. Nejznámějšími tituly se staly čtrnáctideník Nový domov, vydávaný Masarykovým ústavem, měsíčníky Kanadské listy, vydávané v ontarijském městě Mississauga, a Věstník československých spolků v Montrealu, či další periodika vydávaná ve Vancouveru, Kitcheneru, Albertě a Winnipegu. Od roku 1971 působilo v Torontu významné nakladatelství manželů Škvoreckých Sixty-Eight Publishers.

Snaha pomoci staré vlasti se mohla plně realizovat po listopadových událostech v roce 1989, kdy se o další československý vývoj začali velmi intenzívně zajímat i Kanaďané. Tehdy vznikl projekt kanadské akce Výchova k demokracii (Education for Democracy), na jehož základě se v prvních měsících roku 1990 mohly v Československu objevit stovky nadšenců z řad Kanaďanů a kanadských krajanů, připravených zcela nezištně pomoci především ve výuce angličtiny, pro kterou chyběli potřební učitelé.

Literatura

V. Tlapák, Situace československých zemědělců a národní a kulturní život krajanů v Kanadě, Praha, Československý ústav zahraniční, b.d.v.
; Rudolf Nekola, Čtení o Kanadě, Praha 1947
; Miloslav Vitula, Z historie českých a slovenských krajanů v Kanadě do roku 1939, Časopis Matice moravské 118, 1999, s. 97–110
; Josef Čermák, Fragmenty ze života Čechů a Slováků v Kanadě, Zlín 2000
; Miroslav Jindra, K historii česko-kanadských styků, in: Lenka Rovná – Miroslav Jindra, Dějiny Kanady, Praha 2000
; Roman Zaoral, Soupis českých krajanských a exilových spolků v Torontu po roce 1945, in: Historie emigrace z českých zemí. Sborník referátů ze semináře, který se konal při příležitosti Setkání krajanů v Mladé Boleslavi 22.–25. 6. 2000, Mladá Boleslav 2001, s. 125–153
; Tomáš Jiránek, Kronika československé vojenské mise v Kanadě (1941–1943), Sborník vědeckých prací Univerzity Pardubice. Serie C 9, 2003, s. 205–238
; Josef Čermák, It all began with Prince Rupert. The story of Czechs and Slovaks in Canada, Luhačovice 2005
; Jakub Hodboď – Jan Goll – Václav Ulvr (ed.), Neviditelné oběti komunismu v zemi javorů, Liberec 2006
; Václav Ulvr, Příběh dvou studentů, in: Milan Svoboda (ed.), Svět historie. Historikův svět. Sborník profesoru Robertu Kvačkovi, Liberec 2007, s. 505–515
; Jaroslav Vaculík, Češi v cizině 1850–1938, Brno 2007
; Roman Zaoral, Přehled archivních fondů k dějinám Čechů v Kanadě, in: Milena Secká – Jiří Křesťan – Jan Kahuda (ed.), České archivy a prameny k dějinám zahraničních Čechů. Sborník příspěvků z mezinárodního vědeckého sympózia konaného ve dnech 27.–28. června 2006 v Českých Budějovicích v rámci 23. světového kongresu Československé společnosti pro vědy a umění, Praha 2007, s. 121–132
; Július Baláž, Československá vojenská mise v Kanadě (1941–1943) a Brazílii (1943–1945), in: Zlatica Zudová-Lešková – Petr Hofman (ed.), Československá vojenská zahraniční služba v letech 1939–1945. Sborník studií, Praha 2008, s. 234–245
; Josef Čermák, It all began with Prince Rupert = Všechno to začalo princem Rupertem, in: Unie Comenius. Bulletin, mimořádné číslo, 2008, s. 11–52
; Jaroslav Vaculík, České menšiny v Evropě a ve světě, Praha 2009.

Miroslav Tejchman