darwinismus

Myšlenkový proud a vědecká teorie, odvozovaná od učení anglického badatele Charlese Darwina (1809–1882), o vzniku a postupném vývoji (evoluci) jednotlivých forem živých organismů působením přírodního výběru (selekce) a jejich přizpůsobováním svému prostředí (adaptace). Z hlediska širokého vlivu Darwinovy teorie se od druhé poloviny 19. století rozlišuje darwinismus biologický, sociální a politický (ideologický).

V Českých zemích bylo Darwinovo učení od 70. let 19. století podrobeno nejprve filosofické reflexi v rámci českého herbartismu (Josef Durdík, 1837–1902) a ideologické diskusi o evolucionismu (zastánci zejm. z řad mladočeských pokrokářů), zatímco do → biologie pronikalo spíše nereflektovaně jako praktická badatelská doktrína. Nejvýznamnějším teoretikem evoluce, vyrovnávajícím se s Darwinem, byl v té době botanik Ladislav Čelakovský (1834–1902). V biologii měl darwinismus od počátku 20. století význam pro formování jednotlivých disciplín zejména v polemice s tzv. lamarckismem, zdůrazňujícím dědičnost získaných vlastností. Světonázorové diskuse, týkající se platnosti Darwinovy teorie pro lidský druh, měly klíčový vliv při formulování moderních sociálních a politických teorií.

Mezi příznivce sociálního darwinismu patří tzv. volnomyšlenkáři a pokrokáři stejně jako antiklerikální příznivci levicových (socialistických) i pravicových (konzervativně-národních) stran; naopak mezi vytrvalé odpůrce se řadila především vlivná → katolická církev a její sympatizanti. Důležité pojítko mezi biologickým a sociálním darwinismem představovali po roce 1900 zastánci eugenického hnutí, kteří usilovali o „aplikaci“ nejnovějších biologických poznatků (zejména z genetiky, nauky o dědičnosti) při řešení dobových sociálních a sociálně zdravotních úkolů.

Účelové propojení darwinismu, zejména doktríny „boje o život“, s rasovými teoriemi a oficiální nacistickou politikou od 30. let mělo být rovněž „aplikovanou biologií“ a vedlo k zneužití a perverzi vědeckých poznatků (násilné sterilizace, „eutanázie“). Současně však byly v biologii položeny základy tzv. moderní syntézy, která sjednotila Darwinův konceptuální rámec s nejnovějšími poznatky z oblasti genetiky a učinila z tzv. neo-darwinismu „centrální dogma“ biologie. Právě její přijetí lze na konci 40. let zaznamenat i v poválečném Československu. Jakkoli byl po roce 1948 Darwin a jeho odkaz oficiálními místy protežován a stal se jednou z oblíbených ikon komunistické propagandy, byl další výzkum v syntetickém směru biologie na více než jedno desetiletí znemožněn vinou ideologického zavádění tzv. lysenkismu a zásadního boje proti tzv. mendelismu-morganismu-weismannismu. Ke zvratu došlo počátkem 60. let, kdy vzhledem k politickým okolnostem bylo možno na tuto přerušenou linii navázat a genetika jako samostatná disciplína byla plně rehabilitována.

V poslední třetině 20. století byly problémy darwinismu i v Českých zemích opět diskutovány v rámci etologie, evoluční biologie a v souvislosti s nejnovějšími poznatky dynamicky se vyvíjející molekulární biologie, resp. genomiky.

Literatura

Emanuel Rádl, Dějiny vývojových theorií v biologii XIX. století, Praha 1909
; Ladislav Viniklář (ed.), Vývoj české přírodovědy, Praha 1929
; Československá vlastivěda, X (Osvěta), Praha 1931
; Jan Janko, Vědy o životě v českých zemích 1750–1950, Praha 1997
; Karel Stibral, Darwinismus v díle Josefa Durdíka, in: Sborník z konference uspořádané ke 100. výročí úmrtí významného českého filozofa a estetika Josefa Durdíka, Praha 2003, s. 43–48
; Emanuel Rádl a kol., Dějiny biologických teorií novověku, I. Od renesance na práh 19. století, II. Dějiny evolučních teorií v biologii 19. století, Praha 2006
; Marek Loužek (ed.), Charles Darwin. Dvě stě let od narození. Sborník textů, Praha 2009
; Vladimír Havlík, Vědecký status darwinismu, Filosofický časopis 57, 2009, s. 837–853
; Jiří Hanuš – Jan Vybíral (ed.), Dawkins pod mikroskopem: diskuse nad knihou Richarda Dawkinse Boží blud, Brno 2010
; Michael Ruse, Charles Darwin: filosofické aspekty Darwinových myšlenek, Praha 2011
; Hun Lee Sang, Od evoluční teorie k nové teorii stvoření. Omyly darwinismu a protinávrh, Praha 2013
; Jiří Mejsnar, Mýtus evoluce, aneb Geny křičí: „Jémine, mýlíte se, Darwine“, Praha 2013
; Francisco José Ayala, Velké otázky: Evoluce, Praha 2014.

Tomáš Hermann – Michal Šimůnek