gubernium

I. Charakteristika; II. Vznik gubernií; III. Činnost gubernií.

I. Charakteristika

Na úrovni zemí představovala od roku 1763 nejvyšší správní jednotky tzv. zemská gubernia. V Praze sídlilo České gubernium v čele s prezidentem gubernia, který byl zároveň nejvyšším pražským purkrabím, v Brně pak Moravskoslezské gubernium v čele se zemským hejtmanem. Gubernia podléhala bezprostředně ústředním vídeňským úřadům. Měla na starosti politické, hospodářské, finanční (bankální) a daňové (fiskální) záležitosti. Na nižší úrovni pak měly poměrně velkou zodpovědnost krajské úřady (Kreisämter), které byly podřízeny guberniu a jimž byly zase podřízeny vrchnostenské úřady na jednotlivých panstvích.

II. Vznik gubernií

Marie Terezie prováděla od roku 1748 smělou reorganizaci správy rakousko-českých provincií, která měla za cíl nahradit stavovskou správu, reprezentovanou místodržitelstvími, státní správou. Nejdříve na zkoušku zřídila tzv. deputace, které měly stanoveny kompetence jenom v oblasti komorní, kontribuční, hospodářské a vojenské. V květnu 1749 byly přeměněny na královské reprezentace a komory, které ponechaly stavům pouze (a jen dočasně) soudní agendu. Ale ani tyto reprezentace a komory neměly dlouhého trvání, neboť byly 1. července 1763 nahrazeny královskými zemskými gubernii. Tím byl dovršen proces postátnění moci na zemské úrovni, neboť politická a civilní soudní agenda byla opět spojena v jednom úřadě, který tak byl pověřen dozorem nad všemi zemskými záležitostmi. Jediným ústupkem českým stavům bylo, že při této zásadní reorganizaci zemské správy místo prezidenta gubernia bylo obsazováno nejvyšším pražským purkrabím.

Jenom v Opavě byl místo gubernia zřízen královský úřad, který měl na starosti politické záležitosti země kromě moravských enkláv ve Slezsku. Tento úřad měl stejné postavení jako gubernium v ostatních rakouských zemích a do roku 1782 byl i nejvyšší slezskou politickou autoritou. Dekretem z 15. března 1783 vyhlásil Josef II. spojení Moravy a Slezska. Nejvyšším správním a politickým společným úřadem se stalo moravskoslezské gubernium se sídlem v Brně. Guvernér gubernia (v pramenech označovaný jako Landesgouverneur nebo Landeschéf) byl zároveň zemským hejtmanem s právem svolávat zemský sněm a také nejvyšším šéfem policie v zemi. U moravskoslezského gubernia působili dva stavovští reprezentanti v hodnosti guberniálních radů, kteří vyřizovali stavovské záležitosti, a kteří byli voleni sněmem z panského a rytířského stavu. Sloučení Slezska s Moravou bylo sice zásadním administrativním aktem, nicméně stavovské instituce ve Slezsku zůstaly i nadále zachovány, neboť zrušen nebyl ani slezský konvent, ani stavovský berní úřad a v Opavě přetrvalo i vojenské velitelství.

III. Činnost gubernií

Na počátku činnosti se gubernia řídila nařízeními a předpisy, které platily pro jeho předchůdce. Od konce roku 1764 byla vydávána nová a velice důkladná instrukce, která obsahovala jednací řád a přesně stanovovala ve čtyřiceti položkách agendu gubernia. Po celých sto let existence a přes četné vnitřní reorganizace rozhodovala gubernia o věcech veřejných a politických (publicum et politicum), kontribučních (contributionale), vojenských (militare), komorních (camerale), komerčních, celních, mincovních a horních (commertionale, commertionale-montanum), lenních (feudale), nadačních, policejních a bezpečnostních, od roku 1782 také o pozůstalostech, adopcích, výmazech, dluhů či legalizaci listin (iudiciale) a také o záležitostech zemských sněmů a jejich hospodaření (diaetale). Výjimku tvořila pouze rozhodnutí, která byla výslovně v pravomoci dvorských nebo jiných úřadů. Gubernia měla právo v omezeném počtu zřizovat ke svým určitým agendám tzv. konsesy, komise a také zvláštní departmenty. V průběhu doby vznikly tak komise zdravotní, fundační, policejní, studijní, cenzurní a židovská, merkantilní a pro směnečný soud anebo konses komerční a tzv. consessus in causis summi principis et commissorum, který rozhodoval o stížnostech poddaných proti vrchnosti. Gubernium jménem císaře vyhlašovalo v zemi nejvyšší rozhodnutí, sankce a nařízení.

Úřední a politická agenda gubernia byla velmi rozvětvená a dělila se na pět hlavních správních a kontrolních činností, z nichž tzv. publicum et politicum obsahovala záležitosti týkající se veřejných zájmů a politických poměrů v zemi. Zahrnovala též záležitosti týkající se majestátu např. správy regálů a státních monopolů, udělování privilegií a dispensí, stavovské a sněmovní agendy a zemského hospodářství. Obsahovala také záležitosti vnější a vnitřní bezpečnosti, policie a dohledu nad dodržováním zákonů a nařízení, dále záležitosti církevní a nadační, nejvyšší patronátní právo, správu nadací a špitálů, kontrolu volby opatů, dohled nad nerušeným vykonáváním pobožností (a zpočátku také stíhání nekatolíků), obsazování církevních beneficií a far, jejichž patronem byl císař, a udělování placetum regium. Gubernium též získalo právo obsazovat městské rady a potvrzovat volby radních, obsazovat kancelářská místa gubernia s výjimkou sekretářů a radů. Tzv. kontribuční agenda (contributionale) udělovala guberniu právo na vrchní řízení všech daňových záležitostí v zemi, které buď vyřizovalo samo gubernium anebo byly provedeny v součinnosti s krajskými hejtmany, krajskými výběrčími nebo zemskou účtárnou.

Gubernium mělo dohled nad výběrem všech daní povolených stavovskými zemskými sněmy, a konečné mělo také právo rozhodovat o rozvržení daní a provádět odvod berní do zemské pokladny. Gubernium rovněž přijímalo všechny stížnosti poddaných na berní přetěžování a všechny případy exekučního vymáhání berní. Vojenská agenda (militare) obsahovala ubytování a průchod vojsk, jejich zabezpečení potravinami a přípřežemi. Gubernium zajišťovalo řádné odvody branců pomocí vojenských konskripčních seznamů, které dodávaly vojenská velitelství a krajské úřady.

Komorní agenda (camerale) zajišťovala všechny finanční operace, týkající se dědické daně, daní z dluhů a odvody z masného krejcaru a nápojové daně. Gubernium mělo rovněž dohlížet na rozvoj hornictví a komerční agendu (commerciale). Gubernium povolovalo zřizování manufaktur a továren a obstarávalo záležitosti městských cechů. Gubernium dohlíželo také na činnost tzv. komerčních konsesů, posléze přeměněných na komerční komise. Komerční komise řídily cechy a sledovaly manufakturní výrobu prostřednictvím zemských inspektorů. Gubernia udělovala a vykládala privilegia, vyřizovala všechny záležitosti fideikomisů a dohlížela na lenní záležitosti. Gubernia se stala od 70. let 18. století také konečnou instancí při obsazování městských rad, aby po roce 1810 dokonce sama rozhodovala o jejich obsazování, nehledě na výsledky místních voleb. Potvrzování míst purkmistrů však i nadále podléhalo císaři.

Gubernia, ačkoliv se tak formálně nenazývala (německý překlad latinského názvu zněl zcela neutrálně Landesstelle), plnila faktickou funkci zemských vlád, neboť zajišťovala finanční agendu, tedy odvody peněz, mincovní a horní a obchodní agendu. Kontrolovala velmi citlivé poddanské záležitosti, například abolice robot, robotní seznamy podle patentu z roku 1775, evidovala stížnosti poddaných týkající se urbariálních a robotních povinností, vypisování kontribuce z dominikálu a rustikálu, prodej poddanských statků a jejich dělení. Gubernia kontrolovala stavovské hospodaření. Rozhodovala v židovských záležitostech, zvláště dohlížela na vybírání židovské daně. Dále měla na starosti roční a týdenní trhy, financování a řízení gymnázií a normálních škol, kněžských domů, šlechtických nadací, káznic, donucovacích pracoven a sirotčinců. Sledovala emigranty, povolovala vystěhovalectví, ale i stavby kasáren, silnic, vyřizovala záležitosti pošt a poslů, dále církevní záležitosti, zvláště zřizování far, stavby kostelů, zvyšování počtu farností a lokálních kaplanství (lokálií), sledovala dodržování církevního a patronátního práva, konfirmace biskupů a volby prelátů, církevní a chudinské nadace, štolové poplatky, záležitosti klášterů a později i exjezuitů. Gubernia se starala o zdravotní záležitosti v zemi, což obnášelo zřizování a vydržování nemocnic a řízení boje s epidemiemi.

Nicméně od moderně pojaté exekutivní činnosti se gubernia zásadně odlišovala kolektivním (gremiálním) rozhodováním guberniálních radů a spoléháním na úsudek četných odborných a konkurzních komisí. Těžiště práce guberniálních radů spočívalo v pravidelné (i několikrát do týdne) gremiální poradě s přednesením referátu ke každému bodu jednání. Kolektivní rozhodování se však stávalo velmi častou brzdou včasného vyřízení někdy velmi naléhavých záležitostí, proto později docházelo velmi často i k tomu, že prezident gubernia přiděloval spisy přímo jednotlivým referentům k vyřízení, čímž zrychlil oběh spisu po úřadě, ale de facto tím mlčky porušoval zásady tradičního gremiálního rozhodování, kde důkladnou znalost spisu měli prokázat všichni guberniální radové. I v tomto momentě řízení správy země se před rokem 1848 neustále prolínaly dva zásadní principy rozhodování – gremiální a prezidiální, což opět svědčilo o zvláštním charakteru této přechodové doby.

Činnost gubernia byla neustále rozšiřována a stále více úřední agendy bylo od 70. let 18. století řízeno samotným prezidiem gubernia, do jehož kompetence například v Čechách od 20. let 19. století spadala labská plavba, udělování výsadních privilegií pro průmyslové a dopravní podnikání, řízení státních statků či práce na katastru. Tuto širokou působnost si gubernia a jejich prezidia udržela až do zásadních správních reforem z revolučních let 1848–1849, kdy byla císařským rozhodnutím z 26. června 1849 gubernia zrušena. Do čela korunních zemí byla postavena místodržitelství, kterým podléhali krajští prezidenti a okresní hejtmani. Slezsko bylo od Moravy opět odloučeno. K 1. lednu 1850 zahájily svoji činnost nástupci českého a moravského gubernia, tedy české, moravské a slezské místodržitelství s jednoznačným prezidiálním způsobem rozhodování. Formálně se mělo jednat již o konstituční správní instituce, nicméně vyhlášením tzv. → silvestrovských patentů (1851) a konkrétním vymezením kompetencí a agendy místodržitelství v lednu 1853, bylo zřejmé, že místodržitelství se stala prozatím institucemi, které vykonávaly správní agendy neoabsolutistického státu, který již neznal institut stavovství, natož aby uznával české státní právo.

Literatura

Inventář Fondu České gubernium v Národním archivu v Praze
; František Roubík, K vývoji zemské správy v Čechách v letech 1749–1790, Sborník archivních prací 19, 1969, s. 41–188
; Ludmila Kubátová, K otázkám ústřední a české zemské finanční správy v 16. až 19. století, Sborník archivních prací 25, 1975, č. 1, s. 95–142
; Slavomír Brodesser, K vývoji zemské správy na Moravě, Časopis Moravského zemského muzea, vědy společenské 61, 1976, s. 95–109
; Rudolf Sander, České zemské gubernium a církevní záležitosti v době josefinské, Sborník archivních prací 45, 1995, č. 1, s. 73–130
; Slavomír Brodesser, Správa na Moravě v době absolutismu, in: Tomáš Knoz (ed.), Morava v době baroka, Brno 2004, s. 33–46
; Jan Janák – Zdeňka Hledíková, Dějiny správy v českých zemích do roku 1945. Od počátku státu po současnost, Praha 2005
; Ivan Štarha, Přehled dějin správy na Moravě a ve Slezsku, Brno 2005
; Zbyněk Sviták, Z počátků moderní byrokracie. Nejvyšší zeměpanský úřad na Moravě v letech 1748–1782, Brno 2011.

Milan Hlavačka