edice pramenů

I. Charakteristika; II. Typy a způsob zpracování edicí; III. Vývoj edicí v Českých zemích od 18. století.

I. Charakteristika

Vědecké edice jsou samostatnými pracemi vědeckého charakteru, které publikují historické prameny pro další badatelské využití a zpřístupňují těžko dostupné a roztříštěné dokumenty. Vědecké edice přinášejí buď ucelený soubor pramenů k určitému tématu, nebo jejich výběr. Editor při přípravě edice využívá poznatků a metod → pomocných věd historických, dějin správy a dalších příbuzných historických a lingvistických oborů. Uplatňuje pramennou, textovou a historickou kritiku.

II. Typy a způsob zpracování edicí

Podle typu můžeme rozlišit edice vědecké a vědeckopopulární, úřední, osvětové a didaktické. V rámci historické práce mají význam především vědecké edice, které jsou určeny vědeckému výzkumu, a vědeckopopulární edice, které slouží navíc širší veřejnosti jako prostředek popularizace.

Edice lze klasifikovat podle způsobu zpřístupnění dokumentů: 1. Edice reprodukující celé dokumenty publikují prameny se zachováním jejich vnější podoby. 2. Edice přepisující texty dokumentů podávají plné znění textů pomocí transkripce nebo transliterace. 3. Edice publikující zkrácené texty dokumentů zpřístupňují vybrané, informačně cenné části textů. 4. Edice publikující edičně zpracovaný obsah dokumentů zpřístupňují co nejvíce informací za současné snahy o úsporu rozsahu publikace. Do této kategorie patří a) edice → regestů reprodukujících obsah dokumentů s vypuštěním stereotypních úseků textu či výstižnou formulací, b) edice anotací reprodukujících obsah dokumentů novou výstižnou formulací, c) edice výtahů z dokumentů reprodukující dokumenty částečně v plném znění a částečně v podobě regestů či anotací a d) edice tabulek zpracovávající údaje stejného (sériového) charakteru obsažené v dokumentech. 5. Edice kombinované využívají dvou a více forem reprodukce dokumentů, jejich textu a obsahu.

Edice dále klasifikujeme podle druhu: 1. Edice jednoho druhu dokumentů zveřejňují dokumenty jedné pramenné kvality. 2. Edice jednofondové zpřístupňují dokumenty z jednoho archivního fondu či sbírky, a to v úplnosti či ve výběru. 3. Edice vícefondové zpřístupňují dokumenty více archivních fondů či sbírek, které jsou v určité vzájemné vazbě. 4. Edice tématické zpřístupňují dokumenty, které se dotýkají jednoho tématu vymezeného historickým problémem, časově a teritoriálně. 5. Edice dokumentů jednoho původce či jedné osobnosti zpřístupňují dokumenty jednoho nebo více druhů z jednoho fondu či sbírky nebo z více fondů či sbírek. 6. Edice periodického a neperiodického tisku zpřístupňují v kritické reedici vzácná periodika, která se dochovala jen v archivních výtiscích (ilegální tiskoviny, → samizdat, letáky). 7. Edice dokumentů nepísemné povahy reprodukují obrazové dokumenty, foto- a kinodokumentaci, mapy a plány, zvukové dokumenty, videodokumenty, dokumenty zaznamenané na počítačových médiích, trojrozměrné dokumenty (→ pečetě, → mince, dokumenty hmotné kultury, techniky). 8. Edice speciální se připravují pro potřeby studia pomocných věd historických, literární historie, lingvistiky a dalších oborů.

Práce na edici obsahuje několik fází. 1. Přípravné práce představují vymezení tématu, studium literatury, stanovení typu, druhu a formy edice, vypracování plánu a vymezení rozsahu výzkumu. 2. → Heuristika jako další fáze je výzkumem a vyhledáváním pramenů. Jejím úkolem je evidovat a shromáždit prameny k edici. Editor musí zvolit vhodnou evidenci dokumentů. 3. Následně editor provede na základě pramenné a historické kritiky výběr dokumentů. 4. Zvolí pro edici vhodnou strukturu její dokumentární části.

Při zpracování dokumentů a jejich textů je potřeba vybrat u písemného dokumentu základní text a u nepísemných pramenů základní dokument. Základní text dokumentů volíme podle autenticity a forem dochování (originál, kopie, koncept, opis), podle způsobu a techniky vyhotovení (rukopis a strojopis, rozmnožená a tištěná forma dokumentu, dokumenty publikované v periodickém nebo neperiodickém tisku, jiné formy dokumentů). Texty dokumentů jsou v edici přepisovány podle pevných pravidel. Nutnou součástí edice je kritický vědecký aparát. Představuje ji záhlaví s údaji o dataci, místu vzniku dokumentu, druhu dokumentu, původci a příjemci, obsahu dokumentu, údaji o uložení dokumentu a s vnějším popisem dokumentu, dále poznámkový aparát (textové poznámky informující o výsledcích textové a pramenné kritiky, věcné poznámky podávající výsledky historické kritiky dokumentu, odkazové poznámky upozorňující na vazby mezi publikovanými dokumenty) a rejstříky (rejstřík osobní, místní, věcný, speciální, smíšený). Nechybí seznamy literatury a edicí. Zvláštní formu zpřístupňování dokumentů je jejich reprodukce, která umožňuje poznání vnějších znaků reprodukovaných dokumentů. Dokumenty mohou být reprodukovány v podobě faksimile, fotoreprodukce, mikrofilmu, mikrofiše nebo na počítačových médiích.

III. Vývoj edicí v Českých zemích od 18. století

První ediční pokusy v Českých zemích se datují do 18. století. Probošt rajhradského → kláštera Bonaventura Piter (1708–1764) sestavil rukopisný listinář moravských klášterů z 11.–14. století nazvaný Monasticon diplomatico-historico-chronologicum. Několik specializovaných listinářů se středověkými prameny (Monumenta historica nusquam antehac edita) vydal v letech 1764–1786 Gelasius Dobner (1719–1790). Důležitý byl návrh česko-moravského diplomatáře, se kterým přišel v Učené společnosti roku 1786 František Martin Pelcl (1734–1801). Jeho úsilí ovšem nebylo završeno. Od roku 1836 začal vydávat moravský zemský historiograf Antonín Boček (1802–1847) moravský diplomatář (Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae), edici → listin a → listů spjatých s dějinami Moravy. U zrodu regestové edice středověkých listin a listů k dějinám Čech a Moravy (Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae) stáli Karel Jaromír Erben (1811–1870) a Josef Emler (1836–1899). Zakladatelem významné ediční řady Archiv český a vydavatelem jejích prvních šesti svazků byl František Palacký (1798–1876). První soustavnou edicí novověkého materiálu se staly Sněmy české vydávané od roku 1877. Mezi významné ediční podniky náleží Codex iuris municipalis regni Bohemiae Jaromíra Čelakovského (od roku 1886), Libri erectionum Klementa Borového a Antonína Podlahy (od roku 1875). Pro vyprávěcí prameny vznikla ediční řada Prameny dějin českých (Fontes rerum Bohemicarum). Vycházela od roku 1873 až do období meziválečného, roku 1997 byla obnovena. Kvalitativní skok v editorství středověkého listinného materiálu představovalo založení Českého diplomatáře (Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae). Na jeho přípravě se podílel Gustav Friedrich (1871–1943), posléze Jindřich Šebánek (1900–1977) se svými studenty a následovníky.

Od roku 1902 začala vycházet edice papežských písemností, především z vatikánských register, Monumenta Vaticana res gestas Bohemicas illustrantia. Ediční zpracování písemností vatikánského archivu i dalších pramenů z italských a vatikánských archivů a knihoven umožnila činnost České historické expedice, volně přidružené k Rakouskému historickému ústavu v Římě, posléze → Československého historického ústavu v Římě, od roku 1994 pak → Českého historického ústavu v Římě; z římského výzkumu vzešly nedokončená edice Acta Sacrae Congregationis de Propaganda fide res gestas Bohemicas illustrantia a dlouhodobě pokračující edice nunciaturní korespondence z přelomu 16. a 17. století Epistulae et acta nuntiorum apostolicorum apud imperatorem.

V meziválečném období editorství nalezlo institucionální základnu v Československém státním historickém ústavu vydavatelském. Jeho úkoly převzal Historický ústav ČSAV, dnes → Historický ústav AV ČR. V druhé polovině 20. století začal být realizován projekt ediční řady pro listiny a listy z období Václava IV. (Regesta Bohemiae et Moraviae aetatis Venceslai IV.). Ediční činnost poválečného období reprezentují též edice Berní ruly a Tereziánského katastru či Documenta Bohemica bellum tricennale illustrantia.

Výrazně kvalitativně a kvantitativně odlišný charakter pramenné základny dějin 19. a 20. století neumožnil vznik podobně velkých edičních řad, jako pro středověké, případně raně novověké dějiny. Jsou-li prameny pro 19. a 20. století publikovány, pak pouze v dílčích edicích, často zaměřených na konkrétní historickou osobnost (edice korespondence, pamětí, spisů aj.). Mnohé zásadní prameny úředního charakteru vycházely v dobových tiscích a jsou dostupné i bez kritické edice. Z nově založených edičních řad pro novější dějiny lze jmenovat například Edici politických programů jednotlivých politických stran či seskupení, vydávanou od roku 1998. Z edičních řad vědeckých institucí a spolků určených k publikování edicí historických pramenů vzpomeneme Práce Historického ústavu AV ČR, řada B – Editiones, Prameny dějin moravských Matice moravské či Manu propria spolku Scriptorium.

Edice

František Palacký – František Dvorský – Antonín Rezek – Karel Köpl – Josef Kalousek – Jaromír Čelakovský – Josef Emler – Adolf Patera – František Tischer – Vincenc Brandl – František Kameníček – August Sedláček – Václav Vladivoj Tomek – František Mareš – Vojtěch Jaromír Nováček – Josef Teige – Theodor Antl – Hynek Kollmann – Václav Schulz – Hynek Gross – Gustav Friedrich – František Hoffmann (ed.), Archiv český čili staré písemné památky české i moravské, sebrané z archivů domácích i cizích, I–XXXVIII, Praha 1840–2000
; Karel Jaromír Erben – Josef Emler – Bedřich Mendl – Marie Linhartová – Jiří Spěváček – Jana Zachová (ed.), Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae, I–VI, Praha 1855–2005
; Josef Emler – Josef Perwolf – Josef Jireček – Jan Gebauer – Jaroslav Goll – Josef Vítězslav Šimák – Václav Novotný (ed.), Fontes rerum Bohemicarum – Prameny dějin českých, I–VI, VIII, Praha 1873–1932
; Antonín Gindely – František Dvorský – Kamil Krofta – Jan Bedřich Novák – Bedřich Jenšovský – Miloslav Volf (ed.), Sněmy české od léta 1526 až po naši dobu, I–XV, Praha 1877–1955
; Ladislaus Klicman – Joannes Fridericus Novák – Fridericus Jenšovský – Carolus Stloukal – Camillus Krofta – Jaroslav Eršil – Zdeňka Hledíková (ed.), Monumenta Vaticana res gestas Bohemicas illustrantia (Acta summorum pontificum res gestas Bohemicas aevi praehusitici et husitici illustrantia), tomus Prodromus, I–VII, Pragae 1902–2003
; Magistri Iohannis Hus Opera omnia, I–XXVII, Praha – Turnhout 1903–2012
; Jednání sněmů moravských v letech 1792–1835. Z protokolův a jiných akt sněmovních sestavil Rudolf Dvořák, Brno 1904
; Gustav Friedrich – Zdeněk Kristen – Jindřich Šebánek – Saša Dušková – Vladimír Vašků – Jan Bistřický – Zbyněk Sviták – Helena Krmíčková – Jarmila Krejčíková – Jana Nechutová – Dalibor Havel (ed.), Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae, I–V, VI/1, VII/5, Pragae 1904–2011
; Hynek Kollmann – Antonín Haas (ed.), Acta Sacrae Congregationis de Propaganda fide res gestas Bohemicas illustrantia 1592–1628, I–II, Pragae 1923–1955
; Milena Linhartová – Zdeněk Kristen – Tomáš Černušák (ed.), Epistulae et acta nuntiorum apostolicorum apud imperatorem, III/1, IV/1-4, Praha 1932–2013
; Věra Jenšovská – Vladimír Vavřínek – Božena Kopičková – Karel Beránek – Věra Beránková – Pavel Krafl (ed.), Regesta Bohemiae et Moraviae aetatis Venceslai IV. (1378 dec.–1419 aug. 16.), I/1–7, II–IV, V/1–2, VI–VII, Praha 1967–2013
; Dílo Jana Amose Komenského (Johannis Amos Comenii Opera omnia), I–IV, IX/1–2, XI–XV, XVII, XVIII, XXIII, Praha 1969–2013
; Josef Polišenský – Josef Kočí (ed.), Documenta Bohemica bellum tricennale illustrantia, I–VII, Praha 1971–1981
; Jana Zachová – Alena M. Černá – Petr Čornej – Markéta Klosová (ed.), Fontes rerum Bohemicarum, series nova – Prameny dějin českých, nová řada, I–II, Praha 1997–2003
; Josef Harna – Petr Prokš – Pavel Cibulka – Vlastislav Lacina (ed.), Edice politických programů, I–III, V, Praha 1998–2007
; Pavel Marek – Miroslava Durajová – Rostislav Smíšek – Tomáš Sterneck – Dalibor Janiš (ed.), Prameny k českým dějinám 16.–18. století (Documenta res gestas Bohemicas saeculorum XVI.–XVIII. illustrantia), řada A, sv. I/1, II/1, řada B, sv. 1–2, České Budějovice – Praha 2005–2010
; Pavel Krafl – Petra Mutlová – Dana Stehlíková, Řeholní kanovníci sv. Augustina v Lanškrouně. Dějiny a diplomatář kláštera, Praha 2010 (= Práce Historického ústavu AV ČR, řada B – Editiones 7).

Literatura

Zdeněk Šimeček, Českomoravský diplomatář v programu České společnosti nauk, Věstník Královské české společnosti nauk, třída filosoficko-historicko-filologická, 1952, č. 2
; Jindřich Šebánek, Zásady vydání českého diplomatáře, Sborník prací filosofické fakulty brněnské univerzity, C 4, 1957, s. 5–28
; Pravidla pro vydávání historických pramenů pro novější dějiny (16.–20. století), Archivní časopis 7, 1957, s. 59–65
; Jindřich Šebánek, Gustav Friedrich a jeho kodex, Sborník prací filosofické fakulty brněnské univerzity, C 18–19, 1972, s. 129–140
; Pravidla pro vydávání novodobých historických pramenů, Studie ČSAV, 1978, č. 12, Praha 1978
; Božena Kopičková, Na okraj edice Regesta Bohemiae et Moraviae aetatis Venceslai IV. (1378 dec.–1419 aug. 16.), Folia historica Bohemica 2, 1980, 189–208
; Petr Čornej, Nad Palackého edicí Starých letopisů českých, Slavia 51, 1982, s. 69–79
; Anežka Vidmanová, K vydávání latinských textů české provenience ze 14. a 15. století, Husitský Tábor 8, 1985, s. 271–283
; Jiří Daňhelka, Směrnice pro vydávání starších českých textů, Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301
; Ivan Hlaváček, Přehledné dějiny pomocných věd historických v českých zemích (Se zvláštním zřetelem ke stolici oboru na filozofické fakultě Univerzity Karlovy), in: 200 let pomocných věd historických na Filozofické Fakultě Univerzity Karlovy v Praze, Praha 1988, s. 13–134
; Božena Kopičková, Třetí manská olomoucká kniha – registrum speciale? (Editor a text), Folia historica Bohemica 12, 1988, s. 327–347
; Jarmila Krejčíková, Český diplomatář. Současný stav a perspektiva, Mediaevalia Historica Bohemica 1, 1991, s. 377–381
; Jiří Roháček, Několik poznámek k publikování středověkých a novověkých nápisů, Památky a příroda 16, 1991, s. 85–86
; Zbyněk Sviták, Český diplomatář versus počítač?, Archivní časopis 41, 1991, s. 1–22
; týž, The „Codex Diplomaticus Regni Bohemiae“ and the Computer, in: The Art of Communications, Graz 1995, s. 376–386
; Jaroslav Pánek, „Sněmy české“ (Naděje a ztroskotání edice k dějinám raného novověku), in: 130 let Zemského archivu. Sborník příspěvků z konference konané u příležitosti 130. výročí založení Zemského archivu a 100. výročí úmrtí jeho zakladatele a prvního ředitele prof. A. Gindelyho, Praha 1993, s. 23–33
; Božena Kopičková, Vznik Československého státního historického ústavu vydavatelského v Praze a první období jeho činnosti, Český časopis historický 94, 1996, s. 14–37
; Jaroslav Eršil, Historie českých výzkumů v italských a vatikánských archívech a edice Monumenta Vaticana, Bollettino dell’Istituto Storico Ceco di Roma, Fascicolo straordinario, Praga 1997, s. 29–40
; Alena Pazderová, Historie a program českého výzkumu nunciatur, tamtéž, s. 41–49
; Hana Pátková, O Regestech. Poznámky k vývoji jedné z českých edic, Archivní časopis 47, 1997, s. 65–73
; Pavel Krafl, Synodální statuta olomoucké a pražské diecéze (Stav a možnosti historické práce), Časopis Matice moravské 116, 1997, s. 99–106
; Winfried Irgang – Norbert Kersken (ed.), Stand, Aufgaben und Perspektiven territorialer Urkundenbücher im östlichen Mitteleuropa, Marburg 1998 (= Tagungen zur Ostmitteleuropa-Forschung 6)
; Hana Pátková, O Regestech. II. Edice, Archivní časopis 48, 1998, s. 225–235
; Alena Pazderová, L’edizione della nunziatura di Cesare Speciano (1592–1598). Origini, stato attuale, problemi e prospettive, in: Alexander Koller (ed.), Kurie und Politik. Stand und Perspektiven der Nuntiarberichtsforschung, Tübingen 1998, s. 165–174
; Josef Vintr, Zásady transkripce českých textů z barokní doby, Listy filologické 121, 1998, s. 341–346
; Ivan Hlaváček, František Palacký, pomocné vědy historické, edice a ediční techniky, in: František Palacký 1798–1998. Dějiny a dnešek, Praha 1999, s. 165–178
; Karel Maráz, Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae – krátké zamyšlení nad časovým rozsahem, obsahem a koncepcí osmého dílu (1306–1310). Aktuální stav prací, Archivní časopis 49, 1999, s. 153–170, 266–267
; Ivana Ebelová – Zdeněk Hojda, Diplomatické edice raně novověkých pramenů – obrat k lepšímu?, Sborník archivních prací 50, 2000, s. 447–457
; Ivan Hlaváček, Pomocné vědy historické v ediční praxi, tamtéž, s. 437–446
; Zdenka Hledíková, Diplomatické edice Českého historického ústavu v Římě v jejich mezinárodním kontextu, tamtéž, s. 498–507
; táž, Prodromus vatikánských Monument a listina Klimenta V. pro premonstráty, Český časopis historický 98, 2000, s. 1–17
; Karel Maráz, Úvahy nad přípravou a strukturou CDB VIII a korpusu českých pečetí do nástupu Jana Lucemburského, Sborník archivních prací 50, 2000, s. 458–473
; Karel Müller, Heraldické edice v posledních deseti letech, tamtéž, s. 508–514
; Stanislav Petr, Zpřístupňování pramenů kodikologické povahy v uplynulém desetiletí, tamtéž, s. 488–497
; Jiří Roháček, K epigrafické ediční činnosti, tamtéž, s. 525–535
; Ludmila Sulitková, Moravské a slezské diplomatické edice v období od VII. sjezdu českých historiků, tamtéž, s. 481–487
; Zbyněk Sviták, Příprava šestého svazku českého diplomatáře a jeho východiska, tamtéž, s. 474–480
; Ivan Šťovíček, Vydávání novodobých historických pramenů a pomocné vědy historické, tamtéž, s. 536–540
; Ivan Šťovíček (ed.), Zásady vydávání novověkých historických pramenů z období od počátku 16. století do současnosti. Příprava vědeckých edic dokumentů ze 16.–20. století pro potřeby historiografie, Praha 2002
; Božena Kopičková, Glosa k revizi základní směrnice pro vydávání ediční řady „Regesta Bohemiae et Moraviae aetatis Venceslai IV.“, in: Ad vitam et honorem. Profesoru Jaroslavu Mezníkovi přátelé a žáci k pětasedmdesátým narozeninám, Brno 2003, s. 119–124
; Pavel Krafl, Entwicklung und derzeitiger Stand der Edition Regesta Bohemiae et Moraviae aetatis Venceslai IV., Quaestiones Medii Aevi Novae 11, 2006, s. 349–361
; Tomáš Černušák, Obnovení práce na edici nunciatury Antonia Caetaniho (období 1608–1810), Archivní časopis 56, 2006, s. 304–307
; Tomáš Sterneck, První výstup edičního projektu Documenta res gestas Bohemicas saeculorum XVI.–XVIII. illustrantia (Postřehy ze slavnostní prezentace 1. března 2006 a interview s editorem Mgr. Pavlem Markem, Ph.D.), Bulletin HÚ AV ČR 19, 2007, č. 1, s. 9–13
; Dalibor Havel, Katalog listin a listů k VII. dílu Českého diplomatáře, I. Zpracování diplomatického materiálu pro období květen 1283 – květen 1297, Brno 2011
; Pavel Krafl (ed.), Almanach medievisty-editora, Praha 2011
; Jaroslav Pánek, I primi venti anni dell´Istituto Storico Ceco di Roma: l’eredita di 177 anni di ricerca storica ceca negli archivi vaticani e italiani, Bollettino dell’Istituto Storico Ceco di Roma 9, 2014, s. 13–34.

Pavel Krafl