dubnová ústava (1873)

Nepřesné, ale přesto velmi často tradované označení zákona o přímých volbách do → poslanecké sněmovny → říšské rady ze dne 2. 4. 1873, tedy zákon č. 40 a 41/1873 říšského zákoníku.

Zákon znamenal první a velmi radikální zásah do znění → prosincové ústavy z 21. 12. 1867, kterým byl podstatně novelizován zákon o volbách do poslanecké sněmovny říšské rady. Tato novelizace měla za následek zvýšení počtu → poslanců říšské rady z 203 na 353 a zvýšení počtu volebních → kurií o čtvrtou kurii obchodních a živnostenských komor. Říšská rada přestala být zavedením přímých voleb delegaturou → zemských sněmů. České země vysílaly poté na říšskou radu 138 poslanců, z toho 92 z Království českého, 36 z Markrabství moravského a 10 z vévodství slezského.

Změnou volebních řádů do říšské rady bylo bezprostředně reagováno na předchozí státoprávní boje, federalistické koncepce předkládané českou měšťanskou politikou ve spojení s → historickou šlechtou (naposledy formou → fundamentálních článků) a na skandální tzv. → chabrusové volby do → českého zemského sněmu v květnu 1872. Novelizací prosincové ústavy byla skutečně dosažena větší nezávislost poslanecké sněmovny na rozložení sil v zemských sněmech. Při → pasivní rezistenci slovanských, rumunských a konzervativních tyrolských poslanců pak tato novela umožnila německým liberálům až do roku 1879 ovládat předlitavský parlament. Pro českou politiku znamenala tato změna i ztrátu naděje na prosazení → česko-rakouského vyrovnání či → trialismu ústavní formou.

Literatura

Michal Navrátil, Parlamentární rukojeť, Praha 1894
; Zdeněk Václav Tobolka, Počátky konstitučního života v Čechách, Praha 1898
; Bohuš Rieger, Ústavní dějiny Rakouska, Praha 1903
; Gustav Kolmer, Parlament und Verfassung in Österreich, Wien 1902–1914
; Zdeněk V. Tobolka, Politické dějiny československého národa od r. 1848 až do dnešní doby, I–IV, Praha 1932–1937
; Otto Urban, Kapitalismus a česká společnost. K otázce formování české společnosti v 19. století, Praha 1978
; týž, Česká společnost 1848–1918, Praha 1982
; Jaroslav Purš, Volby do českého sněmu 1872, Praha 1987
; Karel Malý – Florian Sivák, Dějiny státu a práva v českých zemích a na Slovensku do r. 1918, Jinočany 1992
; Peter Urbanitsch (ed.), Die Habsburgermonarchie 1848–1918, VII: Verfassung und Parlament, Wien 2000
; Wilhelm Brauneder, Österreichische Verfassungsgeschichte, 8. vydání, Wien 2001
; Karel Schelle – Jaromír Tauchen, Vývoj konstitucionalismu v českých zemích, I–II, Praha 2013.

Milan Hlavačka