historická demografie

I. Charakteristika a institucionální zakotvení oboru; II. Vývoj historické demografie v českých zemích; III. Mezioborové a mezinárodní pojetí výzkumu.

I. Charakteristika a institucionální zakotvení oboru

Historická demografie se zabývá historickým vývojem populací. I když zájem o výzkum obyvatelstva můžeme pozorovat již u historiků 19. století, metodologicky začal být tento směr rozvíjen v 60. letech 20. století. Impulsem k tomu se stalo založení Mezinárodní komise pro historickou demografii (International Commission of Historical Demography, ICHD), k němuž dal podnět francouzský historik Louis Henry (1911–1991) svým vystoupením na XI. světovém kongresu historiků ve Stockholmu roku 1960. V letech 1964–2000 ICHD působila jako jedna z komisí Mezinárodního komitétu historických věd (International Committee of Historical Sciences, ICHS), od roku 2000 je již nezávislou mezinárodní komisí, která je k ICHS jen přidružená. Jejím sídlem je švýcarská Ženeva, jako prezident komise působí v období 2015–2020 rumunský historik Ioan Bolovan (*1962).

II. Vývoj historické demografie v českých zemích

Mezi českými historiky získal tento směr velmi záhy své stoupence, což vyústilo v březnu 1967 v založení Komise pro historickou demografii, která působila při → Historickém ústavu tehdejší Československé akademie věd. Předsedkyní komise se stala Pavla Horská (* 1927), jejím tajemníkem Eduard Maur (* 1937). Mezi další zakládající členy patřili Josef Hanzal (1934–2002), Josef Křivka (1913–1990), Jaroslav Mezník (1928–2008), Milan Myška (1933–2016), Zdeněk Pavlík (* 1931), Josef Petráň (1930–2017), Vladimír Srb (1917–2006), Adolf Zeman (1902–1985), zastoupen byl i slovenský historik Ján Sirácky (1925–1998). Tato komise začala od roku 1967 vydávat časopis Historická demografie. Časopis vycházel zpočátku jednou ročně (s přestávkou v letech 1974–1983), a to i poté, co jeho vydávání po roce 1991 převzal Sociologický ústav AV ČR. Od roku 2009, kdy se vydavatelem stal Etnologický ústav AV ČR, vychází Historická demografie dvakrát ročně (od roku 2015 k němu v roli spoluvydavatele přistoupila Fakulta humanitních studií UK). Pavla Horská zůstala vedoucí redaktorkou časopisu až do roku 2008, od roku 2009 se stal šéfredaktorem Eduard Maur, který je čelným představitelem tohoto oboru v České republice.

Časopis Historická demografie se stal nejdůležitější platformou, kde mohl být nový obor rozvíjen. Dalším významným prostředím se staly univerzity; již v 60. letech 20. století začala být historická demografie vyučována nejen na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde působil Eduard Maur, ale též na Pedagogické fakultě v Ostravě (především zásluhou Lumíra Dokoupila /* 1935/, k němuž se později připojila i Ludmila Nesládková /* 1947/). Po roce 1989 se řada univerzitních pracovišť, na nichž se studenti mohou seznámit s metodami historické demografie, rozrostla o Přírodovědeckou fakultu UK, kde působí významná představitelka oboru Ludmila Fialová (* 1947), či filozofické fakulty v Brně, Českých Budějovicích a Pardubicích.

Studie na poli historické demografie se od počátku zaměřovaly na přiblížení a kritiku pramenů, o něž se výzkum opíral, především matrik, soupisů obyvatelstva a pozemkových knih. Vedle pramenné kritiky byla v prvních letech věnována pozornost především metodologickým otázkám, hlavní inspirací se v tomto směru staly postupy francouzské a anglické historické demografie. Tato první fáze našla vyústění v Základech historické demografie (1983) sepsaných Eduardem Maurem. Zároveň byl zahájen dlouhodobý systematický výzkum církevních matrik, jehož záměrem bylo poznání historického populačního vývoje českých zemí. Jako první byl v roce 1981 publikován výzkum mortality v letech 1632–1850 provedený Eduardem Maurem a Pavlou Horskou pro 16 farností.

Oba uvedení autoři stáli též u zrodu rozsáhlejšího zpracování historickodemografických poznatků, které získalo roku 1990 knižní podobu pod názvem Dětství, rodina a stáří v dějinách Evropy. Ve výzkumu přirozené měny obyvatelstva v 17. a 18. století se pokračovalo i v 90. letech 20. století. Hlavní osobností těchto výzkumů se stala Ludmila Fialová; vedla dva významné projekty, které se touto problematikou zabývaly v letech 1991–1993 a 1996–1999. V prvním případě byl výzkum založen na excerpci matrik ze 43 českých a moravskoslezských farností, ve druhém případě byla pramenná základna rozšířena na 190 farností z Čech, Moravy a Slezska. Díky tomuto projektu, do něhož se zapojila řada spolupracovníků, mohly být zpřesněny a prohloubeny znalosti týkající se populačního vývoje českého státu. Poznatky, které byly získány na základě těchto rozsáhlých výzkumů, pak byly zúročeny v prvním uceleném zpracování Dějin obyvatelstva českých zemí (1995).

III. Mezioborové a mezinárodní pojetí výzkumu

V 90. letech 20. století se zájem historické demografie soustředil na možnost spolupráce s dalšími obory. Historická demografie má díky předmětu svého studia, jímž je obyvatelstvo, blízko k dalším oborům, které se zabývají životními podmínkami obyvatel (především sociální dějiny, etnografie, antropologie, sociologie a právní historie). Historičtí demografové však do svých prací začali přejímat i metody, které s sebou přinášela historická antropologie, mikrohistorie a dějiny každodennosti. Tyto směry mohly být u nás zakotveny až po roce 1989, kdy bylo možné v plné míře rozvinout i mezinárodní spolupráci.

Jedním ze základních znaků historické demografie je i její univerzálnost a možnost komparace výsledků výzkumu zaměřených na různá geografická i sociální prostředí. Z tohoto důvodu se představitelé české historické demografie snažili i v dobách, kdy byla možnost mezinárodní spolupráce značně omezená, neztratit kontakt se zahraniční vědou. Již v červenci 1989 se podařilo Československé demografické společnosti uspořádat konferenci o stáří, které se účastnili mj. Peter Laslett (1915–2001) a Jacques Depaquier (1922–2010) a jejíž příspěvky byly otištěny ve 14. ročníku Historické demografie (1990). V březnu 1992 se konal francouzsko-český dialog o rodině za účasti Jacquese Depaquiera a Antoinetty Fauve-Chamoux (* 1945).

Významným počinem 90. let se stal mezinárodní projekt Soziale Strukturen in Böhmen, jenž byl z české strany veden Eduardem Maurem a do něhož se zapojila i nová generace českých historických demografů: Josef Grulich (* 1968), Markéta Pražáková Seligová (* 1971), Dana Cerman-Štefanová (* 1971) a Alice Velková (* 1972). Přípravné fáze projektu probíhaly v letech 1992–1996, vlastní výzkum byl potom zakončen v letech 1996–1999. Historická demografie se v tomto výzkumu stala základním stavebním kamenem, díky němuž bylo možné zdokumentovat dlouhodobý sociální vývoj venkovské společnosti. Z projektu vzešly tři sborníky prací, z nichž jeden byl vydán jako 20. ročník časopisu Historická demografie (1996), další vyšly ve Vídni (2002) a v Mnichově (2005). Výzkum venkovské společnosti, který byl díky tomuto projektu nastartován, však pokračoval i nadále a dal v letech 2008–2014 vzniknout řadě významných monografií, jejichž společným základem je právě historickodemografický přístup.

Literatura

Eduard Maur, Na okraj francouzských metod historickodemografického bádání, Historická demografie 2, 1968, s. 72–81
; Pavla Horská, Metody současné historické demografie pro analýzu archivních pramenů, Archivní časopis 26, 1976, s. 140–148
; Eduard Maur – Pavla Horská (eds.), Dlouhodobé populační trendy na území ČSR (předstatistické období), Acta demographica 4, Praha 1981
; Eduard Maur, Základy historické demografie, Praha 1983
; Pavla Horská – Jan Havránek, Historická demografie do roku 1985, Historický časopis SAV 34, 1986, s. 403–423
; Pavla Horská – Milan Kučera – Eduard Maur – Milan Stloukal, Dětství, rodina a stáří v dějinách Evropy, Praha 1990
; Dějiny obyvatelstva českých zemí, Praha 1996
; Pavla Horská, Česká historická demografie, Český časopis historický 89, 1991, s. 519–32
; Jan Horský, Historická demografie a nové metodické pohledy na sociální dějiny, Historická demografie 19, 1995, s. 135–153
; Jan Horský – Markéta Seligová, Rodina našich předků, Praha 1996
; Eduard Maur, K problematice historické demografie, Časopis Matice moravské 120, 2001 – supplementum
; Josef Grulich, Historická demografie a dějiny rodiny v Evropě a v České republice po roce 1950, Historická demografie 26, 2002, s. 123–146
; Markus Cerman – Hermann Zeitlhofer (eds.), Soziale Strukturen in Böhmen. Ein regionaler Vergleich von Wirtschaft und Gesellschaft in Gutsherrschaften 16.–19. Jahrhundert, Wien – München 2002
; Markus Cerman – Robert Luft (eds.), Untertanen, Herrschaft und Staat in Böhmen und im „Alten Reich“. Sozialgeschichtliche Studien zur Frühen Neuzeit, München 2005
; Alice Velková, Venkovské ženy v l. 1650–1850. Perspektivy výzkumu s využitím historické demografie, mikrohistorie, historické antropologie a dějin každodennosti, in: Kateřina Čadková – Milena Lenderová – Jana Stráníková (eds.), Dějiny žen aneb Evropská žena od středověku do poloviny 20. století v zajetí historiografie, Pardubice 2006, s. 125–144
; Josef Grulich, Populační vývoj a životní cyklus venkovského obyvatelstva na jihu Čech v 16. až 18. století, České Budějovice 2008
; Eduard Maur, Přehled vývoje české historické demografie, Demografie 50, 2008, s. 268–275
; Dana Štefanová, Erbschaftspraxis, Besitztransfer und Handlungsspielräume von Untertanen in der Gutsherrschaft. Die Herrschaft Frýdlant in Nordböhmen, 1558–1750, Wien 2009
; Alice Velková, Krutá vrchnost, ubozí poddaní? Proměny venkovské rodiny a společnosti v 18. a první polovině 19. století na příkladu západočeského panství Šťáhlavy, Praha 2009
; Alice Velková, Metodické přístupy v českém historickodemografickém výzkumu v posledních 20. letech, in: Hanna Kurowska (ed.), Przemiany demograficzne Europy Środkowej w czasach nowożytnych, Zielona Góra 2010, s. 51–57
; Josef Grulich, Migrace městského a vesnického obyvatelstva. Farnost České Budějovice 1750–1824, České Budějovice 2013
; Eduard Maur, Historická demografie a dějiny rodiny v raném novověku, in: Ivo Cerman – Marie Šedivá Koldinská (eds.), Základní problémy studia raného novověku, Praha 2013, s. 559–582
; Eduard Maur, Přínos české historické demografie po roce 1989 k dějinám českého venkova, zejména v raném novověku, Východočeské listy historické 32, 2014, s. 109–121
; Lumír Dokoupil, Z díla historického demografa (k vydání připravili Aleš Zářický, Eduard Maur, Ludmila Nesládková, Martin Jemelka, Radek Lipovski, Michaela Závodná, Jana Indrová), Ostrava 2015
; Ludmila Fialová – Eduard Maur, Historical Demography in Czech Republic, in: A. Fauve-Chamoux – I. Bolovan – S. Sogner (Eds.), A Global History of Historical Demography. Half a Century of Interdisciplinarity, Bern 2016, s. 213–224
; Martin Ouředníček – Jana Jíchová – Lucie Pospíšilová (eds.), Historický atlas obyvatelstva českých zemí, Praha 2017
; Eduard Maur et al., Historik bez hranic. Z díla profesora Eduarda Maura (k vydání připravila Šárka Nekvapil Jirásková), Pardubice 2017.

Alice Velková