historická šlechta

S prosazením myšlenky rovných práv občanů a zrušením patrimoniálního zřízení v 19. století ztratila → šlechta v českých zemích načas politická práva, jimiž do té doby disponovala; proto část šlechty začala cílevědomě zdůrazňovat svoji dějinnou úlohu a označovat se jako „historická“ (starožitná) šlechta, aniž přitom záleželo na tom, zda šlo o šlechtu předbělohorskou či pobělohorskou, nebo o její teritoriální původ. Podstatné bylo neustálým prolínáním a rodovými svazky získané povědomí historicky odůvodnitelné sounáležitosti a také společný životní styl. Byli to příslušníci knížecích rodů, hraběcích rodů a obvykle také baronských rodů se staletou tradicí. K historické šlechtě byli řazeni příslušníci starobylých rodů užívajících po mnoho generací šlechtické výsady a často vlastnících velký pozemkový majetek.

Historická šlechta tvořila v 19. století v → habsburské monarchii tzv. první společnost, jejíž členové mohli získat vysoké postavení u dvora a po roce 1861 byli povoláváni k dědičnému členství v → panské sněmovně. Historickou šlechtu dělil hluboký společenský předěl od tzv. šlechty úřednické (tzv. druhá společnost), tvořené rodinami povýšenými do šlechtického stavu teprve v nedávné době, které nedisponovaly buď vůbec žádným, nebo jen drobným pozemkovým majetkem.

V druhé polovině 19. století byla v českých zemích historická šlechta někdy chápána rovněž ideově, tj. jako ta část šlechtické společnosti, která se vyznačovala konzervativním smýšlením a důrazem na hájení českého státního práva (→ strana konzervativního velkostatku), a to v protikladu k šlechtě ústavověrné, která se hlásila k → únorové (1861) a později k → prosincové (1867) ústavě. Toto terminologické užití však bylo zkreslující, neboť historická šlechta byla zastoupena jak v straně konzervativního, tak ústavověrného velkostatku.

Literatura

Jan Havránek, Česká politika, konzervativní aristokraté a uspořádání poměrů v habsburské říši v letech 1860–1867, Sborník historický 17, 1970, s. 67–95
; Libor Tomášek, Karel III. Schwarzenberg. K politické činnosti české šlechty v šedesátých letech 19. století, Jihočeský sborník historický 63, 1994, s. 101–114
; Aleš Valenta, Karel Schwarzenberg (1859–1913). K politice české konzervativní šlechty v první polovině devadesátých let devatenáctého století, Střední Evropa 10, 1994, č. 43, s. 75–85
; Jiří Malíř, K vývoji velkostatkářských stran na Moravě, Časopis Matice moravské 115, 1996, s. 35–58
; Ralph Melville, Adel und Revolution in Böhmen. Strukturwandel von Herrschaft und Gesellschaft in Österreich um die Mitte des l9. Jahrhunderts, Mainz 1998
; Martin Kučera, Glosy k postavení šlechty v české politice před rokem 1918, Vlastivědný sborník Podřipsko 8/2, 1998, s. 48–58
; Reinhard Binder-Krieglstein, Österreichisches Adelsrecht 1868–1918/19. Von der Ausgestaltung des Adelsrechts der cisleithanischen Reichshälfte bis zum Adelsaufhebungsgesetz der Republik unter besonderer Berücksichtigung des adeligen Namensrechts, Frankfurt am Main – Wien 2000
; Milan Hlavačka, Der 70. Geburtstag des Fürsten Georg Christian Lobkowicz oder Aufstieg und Fall des konservativen Grossgrundbesitzes in Böhmen, Études Danubiennes 19, 2003, č. 1/2, s. 87–94
; Jiří Malíř, Egbert Graf Belcredi – der adelige Politiker im Spannungsfeld des Nationalismus, tamtéž, s. 103–117
; Jiří Georgiev, Jindřich Jaroslav Clam-Martinic a počátky obecní samosprávy v Rakousku, Právněhistorické studie 36, 2003, s. 75–111
; Zdeněk Bezecný, Příliš uzavřená společnost. Orličtí Schwarzenbergové a šlechtická společnost v Čechách v druhé polovině 19. a na počátku 20. století, České Budějovice 2005
; Jiří Georgiev, Strana konzervativního velkostatku, in: Jiří Malíř – Pavel Marek a kol., Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861–2004. I: Období 1861–1938, Brno 2005, s. 59–86
; Luboš Velek, Strana ústavověrného velkostatku, tamtéž, s. 87–108
; Jan Županič, Nová šlechta Rakouského císařství, Praha 2006
; Lothar Höbelt, Der Grossgrundbesitz und der Ausgleich, oder: Vom Nutzen Aristokratischer Exklusivität, in: Lukáš Fasora – Jiří Hanuš – Jiří Malíř (eds.), Moravské vyrovnání z roku 1905. Možnosti a limity národnostního smíru ve střední Evropě, Brno 2006, s. 59–69
; Jiří Malíř, Historická šlechta a občanská politika. Poslanci konzervativní šlechty zvolení na Moravě mimo velkostatkářskou kurii, in: Jiří Malíř – Martin Rája (eds.), JUDr. Václav Kounic a jeho doba, Brno 2009, s. 183–221
; Petr Mašek, Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích, Praha 2010
; Jiří Georgiev, Až do těch hrdel a statků? Konzervativní myšlení a otázka samosprávy v politických strategiích české státoprávní šlechty po roce 1848, Praha 2011
; Miloš Řezník – Luboš Velek (eds.), Adelsgeschichte als Elitenforschung, München 2012
; Tatjana Tönsmeyer, Adelige Moderne. Großgrundbesitz und ländliche Gesellschaft in England und Böhmen 1848–1918, Wien 2012
; Martin Gaži (ed.), Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii, 2. vydání, České Budějovice 2013
; Pavel Juřík, Kolowratové. Věrně a stále, Praha 2016
; týž, Lobkowiczové. Popel jsem a popel budu, Praha 2017
; Zdeněk Bezecný, Hledání českého šlechtice, in: Martin Čížek – Antonín K. K. Kudláč – Luboš Velek – Vít Vlnas – Jiří Vykoukal (eds.), Poslední staročech. K 70. narozeninám Jiřího Raka, Praha 2017, s. 48–58
; Jan Županič, Na rozhraní dvou světů. Šlechta v době Josefa Václava Radeckého z Radče, Středočeský sborník historický 43, 2017 [vyd. 2018], s. 51–61.

Pavel Cibulka