horní právo

I. Definice pojmu, význam a principy horního práva; II. Středověké horní právo; III. Právní úpravy dobývání nerostných surovin v raném novověku; IV. Horní zákony 19. a 20. století.

I. Definice pojmu, význam a principy horního práva

Jako horní právo se označuje soubor pravidel, která se týkají dobývání nerostných surovin a normativně upravují jak jednotlivé fáze hornické (důlní, těžební, báňské) činnosti, tak v jejím rámci vznikající vztahy. Historický význam horního práva v → Českých zemích vyplývá z dlouhé tradice a mimořádného celospolečenského dosahu zdejších důlních aktivit. Ve → středověku a → raném novověku mělo v našem prostředí zvláštní důležitost dobývání drahých kovů (především stříbra, v menší míře zlata), s nímž byl spojen ekonomický rozmach řady rudných revírů a vznik svébytné kategorie urbánních sídel, → horních měst. Horní právo však postupně vedle drahých kovů ve stále větší míře zohledňovalo také těžbu a zpracování jiných nerostných surovin, které nabývaly na hospodářském významu.

Základními východisky od středověku se formujícího horního práva byly horní → regál, horní svoboda a princip priority. Horní regál ztělesňoval právo → panovníka na nerostné bohatství v zemi. Právo k těžbě v příslušné oblasti panovník propůjčoval dalším osobám, za což mu náležel podíl na zisku (→ urbura). Princip horní svobody vyjadřoval právo vyhledávat a dobývat nerostná ložiska bez souhlasu vlastníka pozemku, který byl povinen tuto skutečnost strpět. Zásada priority pak spočívala v tom, že nálezce ložiska byl oprávněn zahájit přednostní těžbu.

II. Středověké horní právo

Již ve středověku byla úprava horního práva velmi propracovaná a zahrnovala řadu dílčích otázek dolování. Zejména se týkala problematiky určení dolových měr a rozlohy důlního pole, stanovení výše poplatku za provedené měření, urbury, důlních propůjček a nájmů, aktivit v dlouhodobě opuštěných dolech a nakládání s přebytky z těžby. Stranou však nezůstávaly ani vymezení správních a soudních pravomocí a s tím související procesně-právní úpravy, jakož i metodické pokyny důležité pro výkon vlastní důlní činnosti. Součástí právních předpisů horního práva se postupně stávaly také pracovněprávní normy. Ty stanovovaly délku pracovní doby horníků, termín výplaty mzdy a základní pravidla bezpečnosti práce.

Horní právo bylo původně nepsaným → obyčejovým právem. Teprve v polovině 13. století získalo písemnou podobu. Stalo se tak v reakci na nález bohatých ložisek stříbrné rudy v okolí původně tržní osady Jihlavy, která brzy získala status královského horního města. Základní zásady hornické činnosti v Jihlavě byly vtěleny do → privilegia českého → krále Václava I. a moravského → markraběte Přemysla Otakara z roku 1249 (1270). Text tohoto privilegia je znám ve třech verzích (listina A, B, C) a tvoří jádro → Jihlavského horního práva. Listina C se později stala jedním z inspiračních zdrojů při tvorbě horního zákoníku Václava II., známého jako → Ius regale montanorum. Jihlavské horní právo bylo právem nekodifikovaným a mělo lokální charakter. Přesto o něj projevila zájem řada českých, moravských i slezských měst, která žádala jihlavský → soud o → právní naučení.

První kodifikaci horního práva v prostoru Českých zemí představuje ovšem až Ius regale montanorum z roku 1300, jehož autorství je připisováno italskému právníkovi Gozziovi z Orvieta. Ius regale montanorum bylo vydáno s platností pro celé území → Čech a → Moravy. Přestože měl horní zákoník Václava II. povahu normativního pramene, novější literatura zastává názor, že se v praxi řady měst i nadále používala také starší sepsání horního práva (zejména pozdější verze jihlavského privilegia a sbírky jihlavských nálezů), jež spolu s Ius regale montanorum tvořily jeden organický celek.

Vydání Ius regale montanorum lze označit za přímou reakci zákonodárce na skutečnost, že objem těžby stříbrné rudy v Kutné Hoře na konci 13. století již mnohonásobně převyšoval jihlavskou důlní produkci. Tento fakt nicméně nijak zásadně neměnil dosavadní postavení Jihlavy, která i nadále zůstávala vrchní soudní stolicí ve věcech hornictví a horního práva. Ke změně došlo teprve v roce 1467, kdy král Jiří z Poděbrad nařídil, aby se Jihlava o tento post dělila s Kutnou Horou.

III. Právní úpravy dobývání nerostných surovin v raném novověku

Jako druhý z klíčových horních zákoníků, platných v Českých zemích, se k Ius regale montanorum na počátku novověku přidružil Jáchymovský horní řád z roku 1548. Jeho vznik byl bezprostředně spojen s důlními aktivitami v oblasti Krušných hor a se střety ohledně uplatňování horního práva mezi tamní → vrchností, rodem → hrabat Šliků z Pasounu a Holíče, a panovnickou autoritou v první polovině 16. století.

Bohatých ložisek stříbra na svých → panstvích využili Šlikové na počátku 16. století k vlastnímu podnikání, jehož součástí se stalo budování nového horního města Jáchymova. Již v roce 1518 nechali vypracovat vlastní horní řád, jehož hlavní autor Jindřich z Könneritz (* asi 1483, † 1551) se inspiroval saským (annaberským) horním právem. Ačkoliv tento horní řád prolamoval jak panovnický horní regál, tak mincovní regál, byl Ludvíkem Jagellonským roku 1520 schválen. Situace se však zásadně změnila po nástupu Ferdinanda I. Habsburského (1526), který začal v roce 1527 velmi důrazně uplatňovat zeměpanské nároky vůči jáchymovským rudným ložiskům, vyplývající ze základních principů horního práva. Už roku 1528 donutil Šliky uzavřít ohledně jáchymovského stříbra → smlouvu, na jejímž základě přišli nejen o většinu výnosu těžby (podrželi si pouze horní → desátek), ale také o právo disponovat s výtěžkem a razit → mince (viz též → tolar); dosavadní šlikovská → mincovna byla převedena pod přímou panovnickou → správu.

V atmosféře zostřujících se vztahů mezi českou → stavovskou obcí a Ferdinandem I. vypracovali Šlikové v roce 1541 upravenou verzi vlastního horního řádu z roku 1518, již vydali v saském Cvikově (Zwickau) tiskem (1542). Ta pak paradoxně posloužila jako východisko zeměpanského Jáchymovského horního řádu z roku 1548, který (při zohlednění Ius regale montanorum) precizoval práva panovníka, majitelů pozemků s nerostnými ložisky, podléhajícími hornímu regálu, a těžařů. Nově proklamoval panovnickou svrchovanost nad nerostným bohatstvím, ve srovnání se staršími normami však výrazně rozšířil dostupnost provozování těžby. Jáchymovský horní řád již lépe odpovídal hospodářským poměrům novověku, a tak získal v prostředí Českých zemí převahu, ačkoliv pro některé (staré) rudní revíry zůstávaly v platnosti jihlavsko-kutnohorské právní předpisy.

V souvislosti s vymezováním vlivu panovníka a → stavů nabyla na počátku novověku na aktuálnosti rovněž otázka právního zakotvení těžby tzv. nižších kovů (mědi, cínu, železa, olova a rtuti), která se dočkala právního ošetření v tzv. Narovnání o hory a kovy z roku 1534. Tato smlouva, teritoriálně omezená na Čechy, potvrdila platnost královského horního regálu ve vztahu ke zlatu a stříbru, nižší kovy však i s příslušnou urburou postoupila stavům – položila tak základ stavovského horního regálu. Vedle zlata a stříbra pojednávaly o nižších kovech (případně i o jiných nerostných surovinách) rovněž další zeměpanské smlouvy se stavy, zejména novelizace Narovnání o hory a kovy z roku 1575 a smlouvy s moravskými stavy z roku 1562 a se stavy → Horního Slezska a → Dolního Slezska z roku 1577, které dále upravovaly právní předpoklady těžby a otázku podílu na jejím výnosu. Paralelní existence různých právních norem týkajících se dolování vedla roku 1579 k pokusu o → právní unifikaci v podobě nového, → nejvyšším mincmistrem Vilémem z Oppersdorfu (* 1519, † 1588) vypracovaného Kutnohorského horního řádu, který však nebyl stavy přijat.

Další významné pokusy o právní úpravy hornictví v Českých zemích se vzhledem k dlouhodobému úpadku důlních děl, k němuž významně přispěla → třicetiletá válka a který přetrval i do následujícího období, uskutečnily teprve v 18. století v rámci → tereziánských a → josefinských reforem. Návrh Obnoveného řádu horního pro Království české, Markrabství moravské a Vévodství slezské, který z podnětu Marie Terezie vypracoval roku 1766 báňský odborník dvorní rada Jan Tadeáš Antonín Peithner, od 1780 šlechtic z Lichtenfelsu (* 1727, † 1792), však ztroskotal na odporu stavů, stejně jako podobné snahy iniciované Josefem II.

IV. Horní zákony 19. a 20. století

Ve 40. letech 19. století došlo k oživení snah o unifikaci horního práva, které již směřovaly ke sjednocení norem v širším kontextu všech zemí → Rakouského císařství. Návrh nového horního zákona z roku 1843 nebyl uskutečněn. Schválení → říšským sněmem se po několikerém připomínkování a přepracovávání dočkal teprve → zákon, jejž o šest let později předložil rakouský právník a montanista Carl (od 1856 svobodný pán) von Scheuchenstuel (* 1792, † 1867). Mezitím byla ministerským nařízením ze 14. 3. 1850 zřízena horní hejtmanství, s jejichž vznikem se pojila reorganizace horního → soudnictví. Důležitým krokem bylo pak vydání → patentu z 11. 7. 1850, jímž horní regál přešel výlučně na stát (stavovský horní regál tak zanikl).

Vyhlašovacím patentem Františka Josefa I. z 23. 5. 1854 vstoupil v platnost Obecný horní zákon pro všechny korunní země (č. 146/1854 říšského zákoníku). Vedle principů státního horního regálu kodifikoval zásady báňského podnikání a v obecné rovině upravoval pracovněprávní vztahy v důlních dílech. Pokus o vypracování nového horního zákona z roku 1874 (návrh Jana Lhotského), který by ošetřil nedořešené otázky, vyzněl naprázdno. Průběžně novelizovaný Obecný horní zákon z roku 1854 tak nejenže zůstal v platnosti až do rozpadu → Rakousko-Uherska, ale v roce 1918 byl přejat do československého právního řádu a účinnost si uchoval i na území → Protektorátu Čechy a Morava.

Do právní účinnosti Obecného horního zákona v → Československu významně zasáhl proces → znárodnění v letech 1945–1948, který roku 1948 završila → Ústava 9. května (ústavní zákon č. 150/1948 Sb.) prohlášením nerostného bohatství za národní majetek. V návaznosti na nové poměry přijalo → Národní shromáždění 5. 7. 1957 Zákon o využití nerostného bohatství (horní zákon č. 41/1957 Sb.) s účinností od 1. 1. 1958. V platnosti zůstal až do 1. 7. 1988, kdy vstoupil platnost Zákon o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon č. 44/1988 Sb.) s federální platností, pro území České socialistické republiky doplněný Zákonem → České národní rady o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě (č. 61/1988 Sb.). Tyto zákony zůstávají po několikerém novelizování dodnes součástí českého právního řádu. Společenské změny po listopadu 1989, rozpad Československa a přípravy na přistoupení České republiky k → Evropské unii se promítly mimo jiné ve slaďování předpisů s evropským právem a v otevření báňského podnikání na našem území zahraničním investorům.

Literatura

Kaspar Sternberg, Umrisse einer Geschichte der böhmischen Bergwerke, I–II, Prag 1836–1838 (česky: Kašpar Sternberg, Nástin dějin českého hornictví, I–II, Ostrava 2003)
; Johann Adolf Tomaschek, Der Oberhof Iglau in Mähren und seine Schöffensprüche aus dem XIII.–XIV. Jahrhundert, Innsbruck 1868
; Adolf Zycha, Das böhmische Bergrecht des Mittelalters auf Grundlage des Bergrechts von Iglau I. Die Geschichte des Iglauer Bergrechts und die böhmische Bergwerksverfassung, Berlin 1900
; týž, Das böhmische Bergrecht des Mittelalters auf Grundlage des Bergrechts von Iglau, II. Die Quellen des Iglauer Bergrechts, Berlin 1900
; Jaromír Čelakovský, Novější literatura o dějinách horního práva, zvláště v zemích českých, Sborník věd právních a státních 1, 1901, s. 134–157, 408–423
; Jan Kapras, Přehled právních dějin zemí České koruny, I–II. Právní prameny a dějiny státního zřízení, 5. vydání, Praha 1935 (1. vydání 1921)
; týž, Právní dějiny zemí koruny České, III/2. Dějiny státního zřízení. Doba pobělohorská, Praha 1937
; Bohumil Dymeš, Horní regál a horní vlastnictví podle obecného horního zákona ze dne 23. května 1854, Praha – Brno 1937.
; Jaroslav Pošvář, Sociální profil kutnohorského horního práva, Časopis Matice moravské 69, 1950, s. 327–335
; Jaroslav Mezník, Jihlavské právo a počátky města Jihlavy, Sborník archivních prací 4, 1954, č. 2, s. 3–28
; Jan Kořan, Přehledné dějiny československého hornictví, I, Praha 1955
; František Hoffmann, Rukopisné sborníky horního práva. K historii českého horního práva v 15. a 16. století, Studie o rukopisech 10, 1971, s. 65–137
; Jiří Majer, K počátkům báňskoprávního vývoje na Slavkovsku do 16. století, Minulostí Západočeského kraje 8, 1971, s. 131–137
; Roman Makarius, Nástin vývoje vyhrazených nerostů v českém horním právu, Studie z dějin hornictví 1 – Rozpravy Národního technického muzea 48, 1971, s. 75–82
; Jaroslav Bílek, K historickému významu a charakteru tzv. Německého jihlavského horního práva, Československý časopis historický 23, 1975, s. 249–262
; Václav Vaněček, Dějiny státu a práva v Československu do roku 1945, 3. vydání, Praha 1976 (1. vydání 1964)
; Jaroslav Pošvář, Společenské vztahy v Ius regale montanorum, Studie z dějin hornictví 9 – Rozpravy Národního technického muzea 71, 1978, s. 15–28
; Heinrich Zimmermann, Poznámky k jáchymovským horním zvyklostem vydaným H. Löscherem r. 1959, Studie z dějin hornictví 9 – Rozpravy Národního technického muzea 71, 1978, s. 29–49
; František Hoffmann, K pracím o dějinách horního práva, Právněhistorické studie 23, 1980, s. 161–199.
; Karel Malý – Florian Sivák, Dějiny státu a práva v českých zemích a na Slovensku do r. 1918, 2. vydání, Jinočany 1993 (1. vydání 1988)
; Rostislav Nový, Horní a mincovní regál v období stavovské monarchie v 15. a první polovině 16. století, Acta Universitatis Carolinae – Philosophica et historica 1, 1993 (1995), s. 45–56
; Roman Makarius, Vývoj hornictví a horního práva v českých zemích do roku 1854, in: Hornická Příbram ve vědě a technice. Sborník přednášek. Sekce 140. výročí účinnosti obecného horního zákona, Příbram 1995, s. 4–10
; Petra Smržová, Vlivy jihlavského horního práva, in: 750 let Jihlavského horního práva Iura montium et montanorum, I, Ostrava 1999, s. 91–106
; Roman Makarius, České horní právo, I–II, Ostrava 1999–2000
; týž, Vliv kutnohorského „Ius regale montanorum“ na vývoj českého a evropského horního práva, Kutná Hora 2000.
; Jaroslav Bílek (ed.), Ius regale montanorum aneb Právo královské horníkuov (z latiny přeložil Petr Přespole roku 1460), Kutná Hora 2002
; Guido Christian Pfeifer, Ius regale montanorum. Ein Beitrag zur spätmittelalterlichen Rezeptionsgeschichte des römischen Rechts in Mitteleuropa, Ebelsbach 2002
; Petr Vorel, Od českého tolaru ke světovému dolaru (Zrození dolaru a jeho cesta v evropském a světovém peněžním oběhu 16.–20. století), Praha 2003
; Roman Makarius, Z dějin královské, císařské a státní báňské správy, Ostrava 2004
; Zdeňka Hledíková – Jan Janák – Jan Dobeš, Dějiny správy v českých zemích od počátků státu po současnost, Praha 2005
; Petr Vorel, Monetary Circulation in Central Europe at the Beginning of the Early Modern Age. Attempts to Establish a Shared Currency as an Aspect of the Political Culture of the 16th Century (1524–1573), Pardubice 2006
; Petra Jánošíková, Vliv horního regálu na regál mincovní, Acta historico-iuridica Pilsnensia 2006. Sborník příspěvků ze setkání pracovníků kateder právních dějin z České a Slovenské republiky, Plzeň 2007, s. 48–54
; táž, Urbura jako nástroj finanční politiky státu ve 13. a 14. století, in: Dagmar Grossmannová – Tomáš Krejčík – Jan Štefan (eds.), Postavení Moravy v mincovnictví a peněžních vztazích ve střední Evropě. Sborník konference věnované prof. Jiřímu Sejbalovi (1929–2004), Ostrava 2007, s. 31–44
; Rudolf Tomíček, Báňské zákonodárství v historii královských horních měst Horní Slavkov, Krásno, Čistá, Horní Slavkov 2007
; Petra Jánošíková, O předmětu, metodologii, pramenech a současném stavu problematiky horního práva, in: Vilém Knoll (ed.), Pocta Stanislavu Balíkovi k 80. narozeninám. Acta historico-iuridica Pilsnensia 2008, Plzeň 2008, s. 137–149
; Otakar Leminger, Práce o historii Kutné Hory, dolování a horním právu, Kutná Hora 2009
; Petr Vorel, Stříbro v evropském peněžním oběhu 16.–17. století (1472–1717), Praha 2009
; Petra Jánošíková, Středověké prameny horního práva v zemích Koruny české, in: Kamila Bubelová (ed.), Pocta Eduardu Vlčkovi k 70. narozeninám, Olomouc 2010, s. 203–215
; táž, Finanční vztahy ve středověkém hornictví, in: Ladislav Vojáček (ed.), Tradice, současnost a perspektivy české a slovenské právní vědy a výuky práva, Brno 2010, s. 81–90
; Ladislav Jangl, České horní právo a báňská historie: metodika báňsko-historického výzkumu, 2. vydání, Praha 2010 (1. vydání 2009).
; Roman Makarius, Horní zákon. Komentář k zákonu č. 44, 1988 Sb. o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), Ostrava 2012
; Petra Jánošíková, Principy hornictví v běhu času, in: Evermod Gejza Šidlovský – Václav Valeš – Jan Polesný (eds.), Melior est aquisitio scientiae negotiatione argenti. Pocta Prof. Ignácovi Antonínovi Hrdinovi, O. Praem. k šedesátým narozeninám, Praha 2013, s. 97–104
; Petr Vorel, From the Silver Czech Tolar to a Worldwide Dollar. The Birth of the Dollar and its Journey of Monetary Circulation in Europe and the World from the 16th to the 20th Century, New York 2013
; Ladislav Jangl, Jihlavský vrchní soud. Příspěvek k problematice, Vlastivědný sborník Vysočiny – oddíl věd společenských 29, 2015, s. 3–35
; 500 let Horního řádu Petra IV. z Rožmberka: 1515 (uspořádali a edičně zpracovali členové Hornického spolku Český Krumlov), Český Krumlov 2015.
; Petra Jánošíková, Geneze a vývoj horního práva v Čechách a Polsku, in: Bohumil Poláček (ed.), Pocta prof. JUDr. Květoslavu Růžičkovi, CSc., k 70. narozeninám, Praha 2016, s. 183–188
; Jiří Bílý, Právo horní (do roku 1848), in: Karel Schelle – Jaromír Tauchen (eds.), Encyklopedie českých právních dějin, VI, Plzeň 2016, s. 490–496
; Petra Jánošíková, Právo horní (od roku 1848), tamtéž, s. 496–500
; Ladislav Jangl, Právo horní jihlavské, tamtéž, s. 500–504
; Petr Ulrych – Vít Štrupl, 25 let problematiky starých důlních děl v praxi a legislativním procesu (1988–2013), Z dějin hornictví 42, 2016, s. 58–63
; Michaela Hrubá, Tradice horního práva v českých zemích a právní rámec těžby v Krušných horách, in: Barbara Balážová et al., Ars Montana. Umělecký a kulturní transfer v otevřeném prostoru česko-saského Krušnohoří na prahu raného novověku, Praha 2016, s. 47–52
; Zlata Gersdorfová, Těžební aktivity spojované s pány z Krumlova v jižních Čechách, Jihočeský sborník historický 86, 2017, s. 7–27
; Ondřej Vícha, Horní zákon. Zákon o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě. Komentář, Praha 2017
; Vítězslav Urbanec, Odkaz Jihlavského horního práva dnešku, Uhlí – Rudy – Geologický průzkum, 25, 2018 (Speciální vydání: Hornické sympozium 2018 [příloha]), s. 18–19.
;

Tomáš Sterneck – Lenka Šmídová Malárová